Ve službách Horské služby...

Hrdinové hor - tak se mi jako malému klukovi vryli do paměti z televizní obrazovky! Babi mi dokonce upletla červený svetr se dvěma bílými pruhy na levém rukávu (babi přes léto upletla, ale dostal jsem ho až od Ježíška). A v dobách, kdy se na Lysé hoře ještě volně lyžovalo (před érou skialpového šílenství), jsem JE mohl vidět i naživo (to ještě mohli do terénu...)! Zjistění, že jsou mezi nimi i otcové mých kamarádů bylo fascinující...

Čas plynul a já jsem osobně poznal více kluků z řad jak profesionálních tak i dobrovolných členů. Z různých okrsků oblasti Beskyd, od Polomu přes Lysou, až po Kohútku. Chodil jsem brigádničit na služebnu Grúň. Najednou jsem byl čekatelem, pak letní a zimní škola, vyřazení a odznak! Standardní letní a zimní služby. Později v organizačně náročnější, studenější části roku podle potřeby záskok na pár dní za profíky, další vzdělávání... Samostatné ošetření lehčích úrazů, účast na hledačkách, spolupráce s hasiči a zdravotnickými záchranáři. Reprezentace beskydské oblasti na zimních i letních mezinárodních soutěžích hlídek Horské služby. Postupně se mění náčelníci oblastí, jednotliví členové, podmínky služeb, legislativa. Já naopak poznávám systém záchranných služeb v alpských zemích (mnoho horských vůdců je členy záchranářských skupin nebo jejich školiteli).

Ale zpět domů do Česka. Začínám přicházet o iluze. Akce „Lavina na Smrku“ jen přilévá kapky do poháru zklamání (jsem přímým účastníkem, ale ne v barvách HS Beskydy). Další reorganizace shora ve stylu "statistika varuje horská služba fasuje" a já už se tam nějak necítím jako tomu bylo dříve. Spíše se za členství stydím! To není dobré. Pokus o změnu je naivní - státní organizace, moloch. Žádám o ukončení na vlastní žádost a celou anabázi "Horská služba" beru jako velké poučení. Nechci být více součástí této struktury. Kluky, nejen na Grúni a Lysé hoře i nadále navštěvuji, jsou fajn. Některé profi zaměstnance (ty co se v horách pohybují) čas od času potkávám. Obecně bych to charakterizoval asi touhle paralelou: "Nevadí mi samotní věřící, ale vadí mi církev jako organizace".

Pobyl jsem pouhých osm let a pravdou, potvrzenou časovým odstupem je, že se mi nestýská (spíš jsem na ten krok tak nějak vnitřně hrdý). Asi i proto, že členů - "srdcařů" s odznakem a svetrem, kteří tuto záslužnou činnost vykonávají opravdu jako službu exponenciálně ubývá! Holt doba se mění a jako všude kolem i tady platí: "Původně dobrá myšlenka se zvrhla v nechutný kšeft!". Tož takový je můj zjednodušený pohled na svět některých zaměstnanců ministerstva pro místní rozvoj...

P.S. Těm opravdovým hrdinům hor (otcům dnešních otců z úvodní strany) přeji pohodu a dobrý skluz na těch nebeských pláních...

...a pár fotek...

Zpět