Celou dvanáct set kilometrovou cestu z Prahy do Janova jsme prokecali, páč jsme se dlouho neviděli… Dvaceti hodinovku na trajektu do Palerma jsme zase většinu času prospali. Ale jsme tu! Mafiáni jsou asi někde zalezlí v baru ve městě, takže my nerušeně lezeme každý den v jiné oblasti v okolí Palerma. Já bych se někdy v budoucnosti na pár dní klidně vrátil do Bauso Rosso, pro mě absolutní top oblast celého výletu (krátce po ​našem návratu se objevilo TOHLE)! Profily cest jako někde v Margalef, ale nalepte si do toho různé stalaktitové krapasy a parádní tufy, úplná bomba polezeníčko! Pravda, hodilo by se více síly… Ale to předbíhám, jsme na výletě teprve týden… (Valdesi, Roccia dello Schiavo).

   Druhý týden začne stokilometrovým přesunem po pobřeží na západ do Custonaci. Sice menší, ale přesto parádní oblasti Never Sleeping Wall, kde jsou cesty blížící se čtyřiceti metrům a podstatná metráž opět vede po neskutečných tufových linkách. Když opět předběhnu, byla by to pro mě destinace „numero due“! No a v Rocca di Cerriolo se taky na jeden či dva dny zastavte, až pojedete kolem! To v blízké Grotta di Cerriolo si asi moc nezalezete, ale zato můžete omrknout nejtěžší cestu Sicílie (Climb for Life 9a - Adam Ondra). Asi se nejprve rozlezl na 8a+ či 8b+, více linek tato jeskyně nenabízí, hihi… Odtud je to jen kousek do populárního San Vito lo Capo. A to je, kromě jedné oblasti (Nuova Ossessione), totální zklamání! Oba se shodneme na „odsud pryč“ a prchneme úhlopříčně nějakých 400 kiláků, kde poblíž Syrakus leží malé městečko či možná větší vesnice Canicattini Bagni. Tady to chce trochu turistiky a hledání, ale kaňony to jsou parádní a fajn polezeníčko je taky nakonec k mání. Jeden den Fráňovic Ducatu zarachotilo v převodovce a musel na dva dny k doktorovi do dílny, takže chodíme spinkat pod střechu do káry na zvedáku (káva, wifi a koupelna k dispozici - hodní jsou ti kluci sicilští - jen nás v sedm večer zamknou a po osmé ranní zase vypustí na sluníčko a do stěn, jupí!

   No, to už ale delší dobu běží třetí „sedmidenka“ a tak do Messiny na krátký, dvaceti minutový trajekt a ačkoli jsme cestou domů měli v plánu ještě návštěvu Sperlongy a taky přibrzdit a omrknou skály na severu u Pietra di Bismantova..., máme ale časový skluz a tak stihneme jen navštívit „italské Thajsko“ (Spiaggia della Molpa) u Palinuro. 

   Jelikož jsem doma slíbil panimámě, že před Velikonocemi ještě zajedeme za kulturou do Budapešti a cestou se smočíme v termínech (Mosonmagyaróvár) a Fráňa taky přísahal, že po návratu „natočí nějakou tu RodinoMotoHodinu“ letíme těch závěrečných 1600 kilometrů nonstop. Byly to ale fajn tři týdny!

P.S. A že neuhodnete, co jsem udělal po návratu domů jako první, ha? Ne ne, TO až potom, páč Iva ještě seděla  ve vlaku z Prahy… Jako PRVNÍ jsem si spustil v té mé domácí tělocvičně kruhy a lehce zashyboval! Asi mě to lezení fakt baví…

Zpět

---