Tisá namísto Turecka…, NEVADÍ!

Volno v práci ale bylo domluveno, vládní restrikce také polevily a tak jsme si dali sraz, jen v trošku obměněné sestavě, na pískovcovém hřišti jedné části Českosaského Švýcarska, v Tisé. Tři dny perfektního počasí, kdy jsme po celodenním lezení na skalních věžích pískovcového města, v podvečer jen stěží přesvědčovali naše totálně zbité tělesné schrány k finálnímu přesunu od výdejního okna „U Kačáku“ na naše neveřejné tábořiště, ke každovečernímu pálení ohně a zároveň debatnímu místu! Spali jsme pak dle osobních preferencí různě rozloženi v prostoru: v pohodlí přestavěné dodávky, pod smrčky v lese, na louce ve stanu či na břehu rybníka…, já to střídal a užíval si jasné a hvězdami přeplněné nebe! Jo a taky jsem si poprvé vyzkoušel celonočně hamaku (na odpolední „nap“ u moře asi fajn…, ale v těch 12 m/s a večerní teplotě vzduchu okolo čtyř stupňů jsem toho tu noc holt moc nenaspal...). A protože větrem dunělo i ráno, přesunuli jsme se po vydatné snídani na blízký Panteon (poctivě jsem se tam věnoval likvidaci spánkového deficitu), no a den pátý jsme pak opět společně strávili pohodovým popolezením v tzv. českých Dolomitech – Suché skály alias Sušky.