Přičichnout si k lezení v POLSKÉ JUŘE...

   Dneska mám nějakou spisovatelskou slinu, tak toho využiji a hned ze sebe „vybleju“, nejspíš na delší dobu poslední čundr za skalami, to již v minulém příspěvku zmíněné Polsko! 
   Mlhy a inverze mají sice na víkend pominout, má povinnost po pobytu v cizině delším 24 hodin strávit doma tři dny, jakožto preventivní opatření, však trvá! Tak to bude holt takový fofr (jak říkají Amíci „quickie“ nebo my stálí puberťáci „rychlovka na stojáka“). V polské Juře jsem byl naposledy před více než čtvrt stoletím, zato v kouzelném obsazení (Tomáš „Mladý“ Krsek, Aleš Nycz známý spíše pod nickname „Animal“ a Michal Naď - dnes již více než dvacet let naturalizovaný Američan, co si pamatuji, tak ale právě vyznavač zmíněných „rychlých akcí“, hihi). S výjimkou mne, tedy samá lezecká esa té doby! To bude paráda! Někde kolem vesnice Rzędkowice jsme po ustájení Škody 105 našli oklouzaný vápencový šutr, ve skále ale pak jen zapuštěné šroubovice s matkou! Chybějící planžetky jsme neměli, tak jsme to nějak omotali tenkými smyčkami a někdo nakonec doslovně „dobyl“ vrchol! Pak sme se až do večera potulovali osamělou krajinou s trenclemi po indiánsku nasazenými na tehdy vlasatých hlavách (tudíž od pasu dolu to bylo spíše po vzoru neandrtálců alias „the best nudist style“) a užívali si bezstarostné pohody a nahoty, řádně posilnění nějakým kvašeným nápojem polské provenience. Oslavovali jsme, že jsme ten „climbing“ přečkali bez zlomenin! Mok to nebyl dobrý, ale zato ho bylo hodně, JUPÍ! Dnes by to vše bylo minimálně na pokutu, každopádně ale s těmi našimi dnešními těly na pořádnou ostudu! Takové vzpomínky mi tedy naskočily, když jsem zaslechl magickou a poslední dobou vychvalovanou: „Świetna wspinaczka w środkowej i południowej çześci Jury Polskiej“. Možná si vzpomenete, že jsem nedávno sháněl právě tyto průvodce (včetně třetího, severního dílu). No tak jsem se tam pro ně na „pas blind“ a pěkně sólo rozjel! No sám…, ukecal jsem osádku druhé káry, Pifíka s Janou, že to tam je, co si pamatuji super! Sice krátce (alespoň já), ale zato parádně si zalezeme! Sliboval jsem a důvěryhodně přitom pokyvoval hlavou, což jsem někde okoukal…
   Rychlá, dálniční varianta z Frýdku - Místku čítá 180 km a dvě hodiny za volantem. Zpáteční cesta po okreskách přes Osvětim byla kratší asi o čtyřicet kilometrů a o stejných čtyřicet, jen v  minutách, déle trvala, takže pohoda! Alespoň máte čas pookukovat po pěkných a netradičních architektonických řešeních mnoha jejich kostelů! Každopádně polský místňák, který se motá kolem lezení a já na něj dostal tip, ale doma nebyl! Narychlo pomohl Pipo (trávil tady podstatnou část prázdninových dní) se zaslaným odkazem. Šup s ním do mapy.cz a za chvíli už bušíme na dveře u polopustého (dva obytňáky), ale vypadá to, že otevřeného kempu Brandysòwka v dolině Będkowskej (trencle resp. slipy tentokrát umístěny na těch správných tělesných partijích)! Jsem majitelem zbrusu nových vydání (2019 a 2020) a tedy DO SKAL! Do setmění stihneme ještě druhou dolinu - Kobylańskou. 
   Z důvodů těch povolených 24 hodin to byl fofr, ale pro seznámení a udělání si dojmu, zcela dostačující! Doufám, že bacil pomine a z jara budu moci býti častějším hostem. Je tady CO DĚLAT, to určitě. Takovou malou Francii mi to připomínalo, MOC SE TĚŠÍM a jdu si prozatím listovat alespoň těmi „przewodnikami wspinaczkowymi“, JUPÍ!
 
Takový byl tedy NÁVRAT po čtvrt století!
Takže: „NA VIDĚNOU V POLSKÉ JUŘE, děcka!“
 
P.S. Fotek je jen několi, znělka Bolka a Lolka taky není to co jsem si představoval, tak nevím jaky bude výsledek, ale jdu něco vymyslet. HORE ZDAR Všem!
 
 
Zpět
Sdílet