Prázdniny 2019 aneb „na skok na jih...“

Konec měsíce srpence se kvapem blíží, ale ještě TO myslím stihnu… napravit rodinný prázdninový „restík“!

Iva, Sára a já jsme totiž jeden červencový večer vyložili své kalendáře, pěkně jeden za druhým vedle sebe na stůl a zjistili jsme, že se nám při trocha dobré vůli všech zainteresovaných objevila teoretická množina šesti volných dní, které můžeme z těch více než dva a šedesáti prázdninových, strávit společně! Mělo to sice pár limitů, ale shodli jsme se, že žádný nezdá se býti likvidačním…

Sardinka měla podmínku alespoň jeden den u moře, Iva chtěla minimálně jeden den potulek po italských UNESCO vesničkách v Cinque Terre (ha, na pobřeží Ligurského moře, jak si náš potomek ihned „vyguglil“) a má účast byla podmíněna tímto: „Baby, pojedu s vámi rád a kamkoli, ale nechci nic zařizovat, kromě dopravy teda, ju?” A tak si odskočím na těch svých dvacetčtyři hodiny do práce, no… prostě na hasičárnu, holky mezitím nakoupí a zabalí si plavky. Ráno vše společně naládujeme do toho našeho BIVOJE (BIvakovací VOzidlo alias „plechovica“ značky Renault Trafic) a vyrážíme směrem slunná Itálie!

Zastávkou číslo jedna je Lago di Garda - kde se nám nadstandardně pověnoval milovník plzeňského chmelového moku a můj dlouholetý kámoš a již dlouho a dokonale „naturalizovaný Ital“ a „kolega guide“ Lesky (určitě mrkni ZDE)... poskytl nám přímo luxusní kempové zázemí s bonusem ve formě sklepa plného vína! Ano, určené k přímé konzumaci v neomezeném množství… a při odjezdu jsem byl ještě obdarován dvoulitrovkou místního olivového oleje v extratop kvalitě (loučil se s tou temně zelenou láhví jako by posílal vlastního syna na dlouhá studia do zahraničí…, teda a k tomu vínu se naopak choval jako k vyděděnému potomkovi…, holt „ostravské pivní geny“ se nezapřou). Doporučil vhodnou ferátu, odpoledne si dokonce našel volno ve svém nabitém pracovním programu a vrhl se s námi do kaňonu (nakonec jsme se potkali s Mr. Aguglia alias Chýlasem a jeho chotí Janou, taky s rodinkou Jerryovců na prázdninových potulkách Evropou… no a tak jsme nakonec s Leskošem nachystali těch canyoningových kompletů deset)… a fakticky dlouhý den jsme všichni zakončili u italského stolu, tak trochu ve ve stylu geniálního filmu „Perfetti sconosciuti“. Další den zmrzka, brusle a přesun k tomu „Ligurskému rybníku“. Ráno pak vláčkem - páč spousta spojujících trailů byla uzavřena pro rekonstrukci - proskotačit ty „barevné vesničky“ (já teda dal jen dva kousky a pak se válel ve vlnách, ale holky poctivě všech pět, jsou dobré - asi zvyklé na lidské tlačenice z těch „ostravských coloursů“). Krátký přesun k Portovenere, což nám taky vyradil Lesky… tam jsme se shodli, že by to mohla být v klidu „šestá vesnička UNESCO“ (a určitě by se nezařadila na chvost, pomyslné „činkveterské“ stupnice). Nakonec ještě Sardinčino moře a tak nějak máme splněno! Všichni spokojeni, necelý týden v trapu… zastávkou číslo dvě je tedy Frýdek-Místek, VYSTUPOVAT!

Zpět