… pojem zavání vyšší matematikou, ale nebojte, „žije“ se v něm krásně! Jde totiž o tzv. Svatováclavské neboli Babí léto. A je hotovo, dnešní edukaci máme tímto z krku, jdeme se bavit, JUPÍ! Nevím jak Vy, ale já můžu, letošní vodění v Tatrách je již minulostí! Počasí nám dovolilo zrealizovat během pěti týdnů 23 túr a stejně jako vloni 100% úspěšnost „vyvrcholení“, což mě těší dvojnásob! Dny volna byly vyplněny „udržovacím kondičním popolízáním“ po okolních oblastech či „regeneračním louhováním těla“ ve vrbovských termálech případně v batizovských štrkoviskách. Hotovo, všichni jsou spokojeni a tak se ve zpětném zrdcátku na jedenáct měsíců loučím: „A moooc Vám hory tatranské děkuji za přízeň, vím, že to není samozřejmost!“

   Následoval přesun „miniobytňákem“ do Frýdku-Místku, jeho debordelizace a úklid, párkrát naplnit pračku, umýt schody, vynést koš, upéct kváskový chleba, zajít k holiči, nějaké to úřadování... a jsem připraven odskočit si i s panimámou do Prahy na další představení z dílny Petra Formana „Ptačí sněm“ (mimochodem Leo Expresem z Ostravy za 99,- a zpět za 156,- se mi jeví jako cena z devadesátek minulého století, neuvěřitelná). Stihli jsme i setkání s dcerkou Sardinkou a jejím přítelem Lukášem. Parádní výlet do „velkého města“ to byl! Všichni moji blízcí žijí, zdá se (ale raději jsem se i připtal), šťasně a spokojeně, drobné domácí práce jsem úspěšně zvládl, nakrmil hladový kvásek, prádlo je suché a voňavé, Ivě začala učitelská řehole a navíc je tady to Babí léto, tož asi nejvyšší čas vyrazit zpět do skal! 

   Nejprve tedy lezecky vděčný Szcytnik. Následující den na blízký (ale nyní trošku zavlhlý) Toczek. Taky jsem se už dlouho chystal vyzkoušet lezení po opuce (Nové Město nad Metují) na příměstské oblasti HIS. Mám tedy rázem náplň práce na další den! K večeru jsem navštívil i místní bouldrovku, její chyty jsem už mohl leda tak jen hladit, na komplikovanější lokomoci už tělíčko nemělo sílu! Ale parádní „pankáčské prostředí“ se super atmosférou, to zase jo! Další večer už odpočívám u Fráni ve Zdoňově. Tady kombinujeme pobyt u míchačky (prý základy pro vinný sklípek, ale podle množství betonu podezírám stavbyvedoucího mistra Fráňu alias „TEN Který Vidí za Roh“, zda nebudujeme nějaký „preperský brloh“, hihi...) s pobytem ve vertikále Teplických skal a na Křižáku. Naštěstí se po týdnu kazí počasí a tak se příjemně, ale přeci jen zubožený Petis nasouká do plechovice a temnou nocí kormidluje svojí asfaltovou plachetnici do domovského přístavu! Celé fyzické tělo sice bolí (prsty obroušené od lezení po adršpašském písku a zároveň rozežrané od krmení nenasytné zdoňovské míchačky cementem), ale duše je spokojená! A až padne mlha a chlad na to moje frýdecko-místecké přístaviště, jen si vzpomenu na letošní podzimní meteorologickou singularitu a vykouzlím si tím pohodu, JUPÍ!

P.S. K lezení v Adršpachu není žádný odkaz záměrně. K  tomuto tématu mám totiž SUPER, pětadvaceti minutový dokument o lezeckém výletu skupinky Italů - C'ERA UNA VOLTA AD EST - „z pera“ Alessandro Bebera. Kulturně-sportovním průvodcem a v podstatě hlavní postavičkou celého díla je jedna ostravská legenda, můj dlouholetý a dobrý kámoš, tož už teď se těšte! Jen s tím ještě nemohu ven, páč je přihlášený na filmový festival (ten celuloid, ne Leski...)!

   No a v dnešním mlžném a vlhkém ránu jsem si slavnostně otevřel jedny TatraMelky (úvodní foto), uvařil čaj a začal datlovat... BUĎte FIT (ohlásím se reportem po návratu ze Sardinie, odjezd již zítra, jupí...)!

 

Zpět

---