Podzimní Kalymnos je minulostí...

   Osmičky jsou pro český národ tak nějak dějinně předurčené číslo, tvrdí chytré hlavy…, tak proč nevyrazit zrovna právě v osmi lidech! Tohle numero je mimo jeho historickou závaznost i fajn dělitelné například do dvou malých autíček nebo třeba na čtyři skútry…, takhle nějak jsem uvažoval. Taky do třech pokojíčků (to už je ale vyšší matematika!) a konec konců se to krásně rozsekne i na čtyři lezecké dvojičky! Postupně jsem tedy obvolal kandidáty vzešlé z  mého soukromého výběrového řízení, kliknul na letenky, prohrábl se nabídkou ubytovacích možností, zjistil něco ke trajektu z Kosu na Kalymnos a když už čumím na ten monitor, tak najdu i nějakou tu půjčovnu moto-haraburdí hned v přístav, ať nám to po vylodění pěkně odsejpá, ne!? No a tak už vlastně jen zbývá si pěkně po večerech listovat v lezeckém průvodci, těšit se… 
   … a najednou, za pár dní posedíte něco málo přes dvě hoďky v éru, pak se třicet minut pohoupete na vlnách a zbývá už jen dotankovat vašeho skútříka „do plné“ a přivítat se s paní domácí (do bazénu jsem se dostal až den druhý, první večer vyhrála celkem logicky mořská slaná voda)! Pokud tohle všechno absolvujete, budete po zásluze na několik příštích dní odměněni, ocitli jste se totiž v LEZECKÉM RÁJI! Zcela vážně… asi šedesát oblastí s cestami ve všech obtížnostech a sklonech vertikály, přístup od pěti minut po hodinku. Je libo slunný sektor nebo spíše stinný, chcete být sami nebo preferujete klábosení… možnost odpolední kávičky při změně oblasti, pokud tedy nenacvičujete nějaké to své 8a a tudíž máte celkem jasno o dislokaci na podstatnou část pobytu, je jen dalším plusem narozdíl třeba od španělské Chulilly, kde ráno zalezete do kaňonu a nejspíš se vám nebude chtít hodinku šlapat do civilizace na nějaký ten „half day drink“! A to už vůbec nezmiňuji Verdon s jeho dopoledním naslaňováním „do díry“ a následným celodenním probíjením se za sluncem…
   Ne ne, nekecám, klidně se zeptejte Žofina, Animala, Jerryho, Pifíka či Kavkina nebo rovnou důvěryhodněji vypadajících členek dívčího klubu naší šťastné osmy - Dáši či Hanky! 
   Každé ráno (i o tomto celkem jednoznačném pojmu měli jedinci v našem týmu představu v rozmezí asi šesti hodin, hi, hi!) jsme osedlali motoŠemíky a jako včelky se rozlétli sbírat ten svůj nektar! V průběhu dne jsme se náhodně a porůznu nebo taky ne, setkávali v lezeckých sektorech, kavárnách, obchůdcích či na pumpách (ano buď u těch benzínových nebo u TEMAKu - zásobnících s pitnou, sladkou vodou, páč na celém Kalymnosu vám nabízejí z vodovodního řádu pouze slanou H2O!). V podvečer to na celém ostrově vrčí dvoj a čtyřtaktními motory jak se lezecká havěť slétává zpět do úlu… Večeře, bazénová či mořská koupel, zavodnění organismu nápoji z celého spektra barev, vůní, chutí a „voltáže“ a na kutě… Takhle to šlapalo den za dnem, jen dle potřeby jednotlivců prokládáno dny či alespoň „polodny“ volna! Co víc si můžete přát, vlastně ideální životní „leitmotiv“: lízt, jíst, spát… (já vím, chybí tam trocha té erotiky, ale moje panimáma daleko a  po té celodenní dřině bych asi stejně ani neměl sílu se do nějakých náročnějších akcí nepouštět!). No, ale když o tom teď tak uvažuji, kdo ví…, asi by to šlo!
   Vsuvka: Klučina se ptá svého dědy, co to pořád sleduje na tom počítači, načež dědek odpoví, že historické filmy…, hošík nahlídne stařečkovi přes rameno a konstatuje: „Vždyť to je porno, dědo“!, však ti říkám synku: „Historické filmy“! 
   Zpět do reality lezcova dne…, ale jen si tělo a hlava zvykne na tu bezstarostnost a začnete si VŠEHO UŽÍVAT, pípne vám mail, že si máte odbavit letenku…, POHÁDKY JE KONEC aneb: „Hančo, zavři prosím branku…“ (ale to si pusťte v tom čtyřminutovém leporelu)!
 
Díky, bylo to s Vámi super pánové a dámy! 
 
P.S. Příští rok nejspíš omrkneme Maroko (tak trénujte a chovejte se slušně, ať Vás doma se mnou zase pustí, ju?!).
 
 
Zpět
Sdílet