Podzimní Grossglockner s „eM Týmem“...

Výlet na „SKALKY“ na pouhý jeden den, určitě není problém, má to smysl… Na „PÍSKY“ to už ale chce alespoň dny tři. Jakou minimální časovou dotaci tedy žádá opravdové „HOROLEZECTVÍ“? Ano, Tatry se v případě příslibu tlakové výše alespoň přes půl monitoru oplatí otočit klidně, stejně jako ten Ádr (mimochodem na kilometr stejná vzdálenost od mého baráku, jen přesně opačná polarita na směrové růžici kompasu obou zmíněných destinací) za „prodloužený víkend“…, ale co když chci do „řidšího vzduchu“? Až do teď bych urputně tvrdil, že je nutný minimálně týden (alespoň ten pracovní, pětidenní), aby si člověk užil Alp! A hle… už to netvrdím! A co že se přihodilo?
 
   Se sousedy z města, s „Montura týmem“ (čti: taťulda Zlý se dvěma, pravda, již odrostlejšími potomky- Barčou a Dominikem) se znám již pár měsíců. Lyžovali, běhali, bikovali i skialovali, prostě „outdoorovali“ ve shodě se značkou, kterou zastupují (mimochodem také krásný příběh o tahu na bránu a trošce toho štěstí… objevit se ve správný čas na správném místě) již delší čas, ale vertikálou byli nepolíbeni. To už je dnes ovšem dávná minulost! Popořádku však…
   Profesně jsme se „oťukli“ letos v srpenci na Gerlachu (může za to mnou navržený „bártrový obchod“- za nějaký ten módní kousek z italské kolekce nabízím výše zmíněný vrchol pro celou rodinu). Vždyť jsme sousedé… Fajn! Na túře zjišťujeme, že spolu nejen v pohodě vycházíme, ale nejspíš si můžeme být navzájem dokonce i jaksi prospěšní… Po pravdě, zprvu jsem se až zalekl smělých „turisticko-horolezeckých“ plánů táty Dana (oba jsme dokonce stejný ročník výroby), které jsme mimo jiné prodebatovali z větší části již při cestě autem. Samotný výstup (v podstatě poprvé mimo turistickou značku, navázáni, ač na „krátké“, přece jen na lano) naznačil, že to teprve před pár hodinami vyslovené, můžeme reálně přesunout do dalšího stupně: realizovatelné! Bylo mi hodně sympatické, že do své vize zapojil i dcerku (také jednu „vlastním“) se synátorem! Jen jsem trošku zatáhl „ruční brzdu“ a nahodil osnovu (čti: fakt se mi nezdá rozumné a bezpečné z letního pohodového dne na Gerlachu se hned teleportovat na Blank, Matterhorn…, ale stačí, nechci moc prozrazovat!). Po návratu jsme rozběhli systematickou výuku. Začali motat uzly, následovaly první kroky na umělé stěně, zpočátku „na rybu“, brzy však v pozici prvolezce (dnes již samostatní a celkem pravidelní návštěvníci), vyzkoušeli si práci s různými druhy jistítek (každý si našel svého favorita), slanění i první kontrolované pády na „ostrém“ konci lana… a společně jsme se těšili na barvy sůlovského babího léta, slibujícího štandování, vícedélky a hlavně opravdové lezení v přírodě! Jednou však přišlo do obchodu zboží, podruhé to nebylo ideální pro mě, pak zase počasí tak nějak nepřehledné… nicméně mé latentní „pedagogické já“ si chrochtalo, jaké dělá „Montura tým“ pokroky a ještě nás to všechny do kupy baví! Pohodu rozhodil jednoho dne Dan návrhem: „Petis, zkusme ledovec ještě letos, co?“ Už to zkrátím…, neuplynul snad ani týden, předpověď je parádní, volno máme všichni (chudák Barča lapila nějakého bacila), ale tím pádem jsme družstvo 2+1 a můžeme na Stüdlgrat a normálou zpět! Takže kolem a kolem aneb „door to door“ 32 hodin (dvakrát osm hodin jízdy, osm spánek na winterraumu, osm výkon- pět hodin ke kříži, tři zpět… kluci měli poprvé v ruce cepín, na kopýtkách mačky, Domin výškový rekord a všichni hubu od ucha k uchu! Takže nezbývá než pochvala, nebo nemyslíte!?). My jsme se každopádně shodli, že to 100% stálo za to sezení v autě… „Montura tým“ posunuje pomyslnou laťku a to dokonce bez opravného pokusu (dva dny pobytu v horách a ve virtuálním deníčku je Gerlach 2654 m a Grossglockner 3798 m)! Asi mají štěstí na „učitelského“…
   Přes zimu teď společně dáme něco na „čertovských prkýnkách“, získané zkušenosti s mačkami na nohou a zbraní v ruce se určitě budou hodit, plán již mám! Čekáme jen na pořádnou nadílku shůry a o zbytek se už postaráme sami!
 
„BUĎ FIT“, „HORE ZDAR“ a „SKOL“! 
 
 
Zpět
Sdílet