Nejen o lezení v Chulille...

Ač domácí počasí posledních dní vyloženě přálo všem venkovním aktivitám, nejen těm vertikálním, které se tudíž daly provozovat takzvaně „kolem komína“, svobodná hlava se přeci jen chtěla podívat do nějaké nové lezecké oblasti… Ano, SVOBODNÁ (ne, nerozvedl jsem se a ani se k tomu, pokud je mi známo s panímámou nechystáme)! Ale vlastně možná ano, šlo o takovou obdobu rozvodu po deseti letech! Před nedávnem jsem navštívil budovu bankovního domu, pro kterou jsem posledních deset let „hypotečně otročil“ a mělo to pokračovat až do pětašedesáti, tedy dalších patnáct let… brrr! První změna fixace mě ale naštěstí probrala a uvědomil jsem si, že takhle tedy ne a sám sobě jsem slíbil, že do své vlastní padesátky - jupí, již za měsíc - se stanu svobodným občanem! No a podařilo se (tedy pokud se dožiji, ha, ha)! Pět let nastoleného úsporného režimu a zároveň plnění kasičky extra příjmy z vodění klientů po horách, couvání kamiónem k rozličným nákladním rampám v rámci Evropy, instruktorského a zdravotnického působení na školních zimních a letních kurzech, rozličné výškové práce, včetně ořezů nebo kompletního kácení stromů z lana a koneckonců i někdy nekonečně se táhnoucí noční šichty na sanitce. Ne, nestěžuji si, pouze konstatuji, vše jsem dělal dobrovolně a s vidinou konce, jednou… Vše bylo fajn a vše mi něco dalo, ale pomalu začínal docházet dech! Jasan, k tomu jsem stále desetkrát do měsíce docházel na hasičárnu a taky bylo nutno, vlastně spíš jsem chtěl, ještě vyšetřit čas a pověnovat se těm svým holkám (Iva a Sára). Teď když to čtu, tak ani nevím, jak se to dalo všechno postíhat. Pravdou ale je, že byla doba, kdy jsem měl lehce přes 400 pracovních hodin v měsíci! Ano hasiči hned hodí nějakých 240, ale i tak… Ale teď je vše zapomenuto, objednal jsem si schůzku a s nesmírnou úlevou jim obrazně řečeno „jebnul“ na stůl měšcem plným zlaťáků a získal za ně zpět svůj „čertovský úpis“ nebo možná spíš novodobou obdobu „patentu o zrušení nevolnictví“ (mimochodem ten historicky první, byl podepsán Josefem II. taky v listopadu, ale před 237 lety! Holt lidské starosti se nemění, jen jejich forma…). Takže za mně osobně, ta zelená reklama hlásající: „Nezbavujte se své hypotéky, bude se Vám po ní stýskat“ prostě pravdu neměla, podobně jako bolševický černobílý Pan Vajíčko- „Vitana vaří za Vás“!

Nicméně má hlava z té nově nabyté svobody několik dní radosti ani nemohla klidně spát! Postupně si ale zvykla a začaly v ní naskakovat destinace jako italská Sperlonga, řecký Kalymnos, turecká Antalya…, ty a mnohé další, skromnější, jako třeba opět jezdit pravidelně do Ádru, Labáku…, které jsem měl doposud v mozkovně přemáznuté tím podmiňovacím AŽ. Udělám to a to AŽ…, pro mě naštěstí bylo tohle AŽ tím posledním, od nynějška je limitním faktorem již „jen“ ZDRAVÍ- ať už na první pohled to zjevnější fyzické či ta častěji opomíjená základna pyramidy VŠEHO- psyché). Ale to je jiné téma!

Makovice tedy nakousla výlet, ale rozlouskl mi to náhodně až Jerry na ostravské stěně, kde se loučil s Fazolem, odjíždějícím na dvouměsíční lezecký pobyt do španělské Chulilly! Jedou už za týden, je jich v autě pět, ale mohu je tam navštívit! JUPÍ… Chvilka googlování a druhou radost mi následně udělal pilot F1 mého mládí, Niki Lauda, který chce za letenku jeho nově vzniklých aerolinek cca 360 korun českých! To ten žlutý bus do Vídně mě bude stát více! Přidala se ještě Hanča a LaudaMotion boduje podruhé, páč lupen slevňuje na baťovských 9,90 € a ač nás od nákupu dělí několik dní a štokrlata v draku jsou přidělována random systémem, sedíme přes uličku! Kdyby bylo ve vzduchu živo, můžeme se tedy držet za ruce, no není to paráda!

Místním zájezďákem a stopíkem až na chulillský parking a zítra již do skal, jupí! Mladí kluci (Ondra, Mirek a Matěj) jsou výkonnostně někde jinde (7c – 8a), stíhá jim jen nezmar Fazol a od toho se také odvíjí volba jejich sektorů (pravidelně navštěvují stinná zákoutí kaňonu a jejich nálada zaznamenává viditelný pokles, pokud naopak hladina obarveného lihu stoupá v té skleněné pipetce nad číslici 13 nebo pravidelné ranní vážení jejich, anatomický atlas pro mediky připomínajících muskulatur prozradí, že večerní nadměrný příjem soli ze zavařených okurčiček způsobil „zalití“ organismu vodou a nutně tedy následuje samotrest v podobě ubrání cca osmi oříšků ze snídaňového menu)! Řehole, ale chlapci jsou šťastní a na jejich výkony je radost pohledět, to zase ano (s sebou v tom případě doporučuji: mikinu s kapucí, péřovku, lehké flaušové rukavice a kvalitní spodní prádlo, ač například Matěj odhazuje tričko, páč je to přeci jen 200 gramů navíc). Naše turistická skupina (Berťa, Hanka, já) se pohybuje na škále mezi 6a až 7a a tudíž velikost chytů této klasifikaci příslušející umožňuje úmyslný pobyt ve slunečných sektorech. Lezení bez trika je možné a taky jej kolem poledne příležitostně provozujeme (s výjimkou Hanče, té je prý docela fajn v tílku, říkala), ovšem naším důvodem je tepelný komfort. Dva pohledy na jeden „problém“, no ni?! Není ten CLIMBING nádherný?! Dny plynou, měníme spací fleky…, jo teď jsem si vzpomněl a kluci to neví, teda krom Berti. Na parkáči nad přehradou v noci docela pražily lampy, tak jsem vzal z auta, když sporťáci byli ještě na šichtě ve skalách, kombinačky a šroubovák a přerušil (kulturně, po elektrikářsku, ne pouhým brutálním ucviknutím- holt hasičina vás naučí věcí...) tok elektronů, chtějíc odstavit jeden konkrétní sloup veřejného osvětlení. Vše vrátil na místo a čekal na soumrak. No, ale kromě koruny hráze se ten večer nerozsvítilo nic! Obyvatelé camprů, dodávek, stanů včetně volně ložených spáčů změnu zaregistrovali, nikomu ale noční světelné znečištění parkoviště nescházelo, tak už jsem nástroje nechal v šupleti. No a pak jsme přejeli do vesnice. Takže je to lampa v levém spodním rohu levého parkoviště za hrází, ju? Zašli jsme na víno, jeden večer nám Mauglí na otevřeném ohni v grilšopě připravil originální paellu (naštěstí výkonnostní část zájezdu měla plánovaný rest day, páč jinak bychom to nebyli schopni sežrat). No a pak promluvilo počasí a bylo vymalováno… Voda nejen v polích a říčních korytech, taky ve stanech a spacácích, dokonce se objevila i zdařilá napodobenina yosemitského Bridalveil Fall, bohužel na jednom z lezeckých sektorů!

Za mě tedy podtrženo, sečteno: vylezeno celkem třicet cest, nikdo se nezranil, nikdo nebyl nasraný ani okraden, žádné ztráty na majetku, knížky dočteny, filmy zkouknuty…, takže odvoz na letiště a my čtyři lehce navlhlé a oslizlé osoby míříme do Krakova (díky Keprťákovi za ochotu nedělního rozvozu)! A Fazol s Hankou a Ondrou? Ti postupují do dalšího, tentokráte třítýdenního kola pohybu ve vertikálním světe…, SVĚTA BEZ PROBLÉMU!

Úvod se mi nějak tématicky vymkl, ale když to chtělo ven, proč ne… klikněte si ještě na poslepované obrázky s hudebním doprovodem vypůjčeným od Jose-Manuela Thomase Arthura Chao, těch šest minut už dáte pokud jste dočetli až tady a uděláte si tak lepší představu o výše popisovaném výletě za pár babek! Taky Vám děkuji za trpělivost a zároveň přeji už teď, pro případ, že bychom se neviděli, šťastné a veselé nejen Vánoce, či následující rok, ale celý zbytek života!

BUĎ FIT na těle i duši!

Zpět