Návrat za polární kruh...

Pomalu se mi blíží ke konci nucené, sedmidenní, covid-pozitivní, domácí vězení… a nakonec - bylo to fajn: odpočinul jsem si, ke spokojenosti Ivy stihl i nějaké drobné domácí práce, zpětně si prošel letošní hektický pracovní pobyt na Severu, odkud jsem si jako takový bonus tu „covidovou chřipečku“ přivezl!

Jak se to všechno tedy seběhlo? To vlastně musím zpět do jara roku 2018, kdy si na mě vzpomněl Šimon a mi se tím v podstatě splnil jeden velký „guidovský sen - heliskiing“! Parádní a pohodový čas strávený v „rodinné firmě“, člověk si ani nepřipadal jako v práci!

Uplynuly ALE čtyři roky…, za tu dobu se firma rozrostla, najednou nejsou potřeba tři „gajdi“, ale třeba i devět! Vrtulníkovou základnou již není jen švédský Riksgränsen (tam jsem působil minule), ale i nádherná norská Narvik lodge pro privátní klientelu, s fantastickými výhledy do fjordů a to prosím přímo z vířivky! Vrtule je ustájená „na zahradě“ za domem, hned naproti obrovského tee-pee, kde se večer v příjemné atmosféře griluje, pilot s guidem stále po ruce…, tzv. „full servis“ si nelze představit jinak! Ale ano, jdeme dál: dvě lodě umožňující navštívit buď Špicberky či podniknout časově kratší skitouring na Lofotách (a právě spojení heliski s lodí, to je zase jiný „level“ a letos obzvlášť populární produkt!). Mimochodem ty škunery (samo, že jen pokud se mění turnusy a tudíž jsou v přístavu) lze taky zahlídnout na vlastní bulvy, jen ale budete muset na chvíli ven z teploučké, bublající „jacuzzi“ a popojít až na samotný okraj terasy!

Pro mě tedy zcela nepředstavitelné logistické žonglování, klobouk dolů! To už není „žádné domácí žvýkání“, to je firma jako…, jakože hodně velká! Slovy filmového klasika pana Lorence: „To máte: Klienti, piloti, kapitáni, guidi, řidiči a jiný pomocný personál na lodích i pevnině (bez kterého by nebylo koncového zákazníka), servisní dílna, nekonečná řada freeride a skialp lyží, bot a stoupacích pásů, plně vybavené lavinové batohy, satelitní telefony, vysílačky, sedací úvazky a sady cepínů s mačkami pro pohyb po ledovci, firemní dodávky s přívěsy, vosky, šroubováky, duck tape…!“ Tak tady jsem po čtyřech letech ocitl. Zcela jiný svět!

Takže s odstupem času i chápu, že původní domluva: Riksgränsen (3 dny vrtule - 4 dny volno - 3 dny vrtule), se v důsledku „nepředvídatelných“ personálních pohybů změnila na Narvik lodge (3 dny) a následně dva turnusy na Lofotech (7 dní). Tedy žádné volno, koleno připrav se! Jen je škoda, že mi mail oznamující změnu nebyl odeslán…, naopak pozitivní je, že nemusím hýbat s letenkou. Počasí ale moc nespolupracuje a tak není odlétán ani základ v balíčku. Stává se! Následuje stěhování na loď a v půlce prvního turnusu jsou kapitán s majitelem pozitivní… S druhým (švédský) turnusem tak tedy namísto z lodi a např. ze scénicky neskutečného Trollfjordenu vyrážíme na túry hvězdicově auty z hotelu v Svolværu do okolí…, neloví se ryby, slíbená náhradní loď nakonec taky nebude k dispozici. Zase začíná pršet, zkušený kolega Tim už pokuckává dvě noci a má skleněné oči (ale je to tvrďák původem ze Skotska, nyní žijící již dvanáct let v Chamonix), já se před poslední nocí nějak necítím ve „své kůži“ (ale byl jsem přeci negativní, tož asi jen „únava nešlechtěného materiálu“). Těch změn oproti itineráři je už hodně i na do teď totálně pohodové „místňáky resp. švéďáky“. Navíc měli kluci autonehodu s jednou služební dodávkou (jen plechařina, ale kára je nepoužitelná), není mě jak stáhnout na zítřejší odlet do Kiruny. Nějak se ty problémy kumulují, nakonec vše nějak DOPADNE… Stává se! takže po třinácti dnech opět ve Frýdku-Místku, zážitků tak na půl roku a k tomu SMS o pozitivním odběru… Stává se!

P.S. Na moji povahu to už bylo ale moc hektické a spíše taková „továrna na zážitky“. Tentokrát jsem z odvedené práce neměl vůbec dobrý pocit, spíše než o vodění to na mě působilo jako práce „cestovního agenta s teplou vodou“…, tak nějak diplomaticky bych to asi uzavřel! Na takové pracovní podmínky nejsem dostatečně mentálně pružný, výmluvný a jazykově na výši, to bych musel hodně změnit přístup k řemeslu a to si jej raději budu dělat v malém, sice bez helikoptéry, ale zcela podle svých pravidel… Dle šéfa to byl prý nejvíce CRAZY týden v dosavadní existenci, chápu, stává se…, škoda, že jsem u toho musel být! Nebudu ani lepit obrázky s muzikou, byl by to jen takový destilovaný, ne nepravdivý, ale jen „částečný výsek“ reálné PRAVDY.

Takže jsem si odskočil na Sever, získal nějaké nové zkušenosti, a pozítří mi končí covidová izolace. Mohu pokračovat v původním plánu..., NYNÍ budu mít času dostatek a tak si k plánované péči o stoprocentní znovuobnovení funkčnosti levé paže, doladění svalových disbalancí dolní končetiny po „dvouměsičním berlování“ a přidám tedy ještě péči o „postcovidový pajšl“, v červnu bychom měli vyrazit na Velkého Zvoníka, tak ať mi plíce ventilují jako za mlada, páč mě ti mlaďoši jinak uženou (a v této práci MUSÍTE mít převahu, alespoň já stále musím cítit REZERVU - zkušenostní, fyzickou, mentální - to vše dohromady buduje určité BEZPEČÍ pro výletníka, se kterým jsem navázán na laně!).

BUĎTE FIT!

Zpět