Lezení na ostrovech Malých Antil...

… nemá vlastně s „Real Climbing Adventures“ nic společného! Týden jsme tady „lezli“ jen ráno ze škuneru ven na pevninu a navečer pak zpět do stínu útrob „óbr loďky“. No a taky jsme se vlastně snažili co nejvíc využívat schodiště na místo čtyř rychlovýtahů spojujících těch útrobních šestnáct pater!

A o co tady vlastně jde? 9.9.2019 to bude dvacet (!) let , co jsme si tehdy ve čtvrtečních čtrnáct hodin řekli na frýdeckém zámku s Ivou ANO! Po obřadu jsme se s rodičovstvem a svědky jen úhlopříčně přesunuli přes náměstí do restaurace. Mimochodem o svatbě se těch sedm blízkých dozvědělo v úterý večer, tedy celých 40 hodin předem! Zamýšleno to bylo jakožto prevence, aby neměli moc času na „starosti“, ha, ha! A v pět ráno jsme pak už jen my dva – novomanželé, sedli na vlak a vyrazili na svatební cestu! Kam asi? No přeci do Vysokých Tater! A tak nějak to bylo s mnoha NAŠIMI výlety těch skoro uplynulých dvacet let… A protože už teď vím, že toho inkriminovaného data letošního září budu tak nějak náhodou pod africkým Kilimanjárem (letenky jsou již zaplacené a „v šuplíku“, JUPÍ) a „chuděrku“ tahám po kopcích celou tu dobu, chtělo to změnu! Kámoš, co podobný „cruise“ již absolvoval, mě přivedl na tuto myšlenku… a jak známo od myšlenky už je k činu jen kousek! A když jsem si navíc představil radost a nejspíš i překvapení panimámy, která si to po létech, kdy statečně udržovala oheň v našem panelákovém „base campu“ po dobu mých dní pobytu v horách a zároveň plnila roli informační podpory a vlastně i takové sekretářky…, „jdu do toho, ať to stojí, co to stojí!“. A tady jsem se naopak začal divit, a ne málo, já!

Takže pěkně po česku, co za to chtějí? Brnknul jsem (jo, skoro rok dopředu, páč později platíte i 2,5 násobek za ty samé služby) na www.pttours.cz, poslal 14 000,-/osoba a za to získal voucher na sedm nocí v kajutě s manželskou postelí na křižníku, kde vás napojí a nakrmí (gastroservis běží 20/24 hodin!), další program dle vaší aktuální chuti a nálady…

No možná spíše takhle: „plovoucí obytné město“ Preziosa MSC je dlouhé 333 metrů, široké necelých metrů 40 a na výšku má poctivých 18 pater (4. je „vstupní“ s bezpečnostními skenery jako na letišti, schůdky, stany, reklamními bannery a jiným erárním proviantem…, v 5. je recepce s bankomaty, bary a obchody jako někde v bezcelní zóně, 6. a 7. knihovna, divadlo (cca 1300 sedaček i s balkóny), dále jedna ze tří restaurací, kde servírují, ozvučené prezentační sály s promítacím plátnem, kasino, 4D kino a bowling. Kajutami jsou vyplněná podlaží 8 – 13 s celkovou kapacitou pro 4300 pasažérů a 1400 členů posádky. Čtrnáctka: bufetová forma stravování, sauny a masážní salónky, posilovna a zastřešený bazén s vířivkami. Venkovní bazény s jacuzzi , bary, pódium s animačními programy pro děti i dospěláky, opalovací lehátka… to vše je na 15náctce! Odpočinková zóna je v 16ctém patře a zbývá nám už jen „only for VIP Yach Club Members“ (17 a 18). Uf!

Takže klidně po celou dobu plavby nemusíte vystoupit na břeh a nudit se určitě nebudete! Průběžně během dne probíhají výukové kurzy tance, karaoke večery, živé koncerty ve stylu vzpomínek na Beatles, Sinatru…, parádní divadelní show „á la Cirque du Soleui“ (pětkrát za týden v divadle, kdyby mi to někdo tvrdil, nevěřím!). Odskočíte si k bazénu, na nějakou tu svačinku… Tak to je ve zkratce samotná loď, váš hotel a dopravní prostředek zároveň (jen s tou výhodou, že nic nemusíte balit a následně zase vybalovat)! Dalším výdajem je letenka. Tady záleží na šikovnosti a preferencích každého (volba letiště, rychlost a počet přestupů vs. cena). Konkrétně my (Prágl – Paříž, Paříž – Fort de France) za 16K. No a posledním výdajem, který se může pohybovat od nuly (pokud kliďánko vystoupíte, projdete přístav a blízké okolí, přilehlé tržnice, muzea a pláže…) až po třeba osmdesát tisíc plus na osobu! Co? Ano, „hotel“ totiž zakotví vždy kolem osmé ranní a k dalšímu ostrovu (Martinique, Guadeloupe, Britské Panenské Ostrovy, Svatý Martin, Dominika, Svatý Krištof a Nevis, Antiqua a Barbuda a zpět do mateřského Fort de France) bude odplouvat v 7PM, máte tedy k dispozici celý den! A co s ním? Přímo v recepci si můžete objednat fakultativní výlet, přičemž nabízí tak osm až dvanáct různých aktivit na každou destinaci. Konkrétní nabídku najdete v „lodních novinách“, které vám denně s předstihem doručí na pokoj. Počítejte s cenovou relací od nějakých 40 éček za dvouhodinovou projížďku vláčkem na dohled od lodi, po cca 250 euro za průjezd městem v konvoji na zapůjčeném stroji Harley Davidson či výlet na katamaránu s půlmetrovým lobstrem grilovaným na pláži… Průměr je ale tak kolem sta euro za atrakce typu: šnorchlování a potápění, okružní výlet po ostrově v minibuse, jeepech či na čtyřkolkách, vývoz na pláž spojený s návštěvou muzea, destilérky či třeba místních vodopádů nebo botanické zahrady. Také můžete svištět po ocelovém laně nad džunglí zavěšen na kladce nebo naopak si v klidu vykračovat po stezkách v korunách stromů. Je libo paraglidingový zážitek, máte ho mít… „zavezem, odvezem, občerstvíme..., ty jen zaplať holoto a ne málo!“ Druhou variantou je, že se s plným břichem vysoukáte z lodi a necháte se odchytnou „místním agenturním zaměstnancem“ a obdobnou službu máte rázem za polovic. Nebo do třetice, vše si zorganizujete sami, což vám sice zabere nějaký čas, ale určitě si více „šáhnete“ na místní kulturu a i cenově jste zase někde úplně jinde! Příklad: návštěva Maho Beach na St. Maarten, ano té pláže, kde vám nad hlavou řvou motory od letadel na přiblížení a runway začíná asi deset metrů od asfaltky, po které přijedete! Lodí s obědem (cca 4 hodiny) za 90€, busem zakoupeným v recepci za 70€, minibusem z nabídky místních snaživců (podpoříte ostrovní ekonomiku) za 35€ nebo prostě pojedete místní dopravou za 2€! A v baru si svůj drink ale pěkně zaplatíte sami, ha, ha! Posledním tématem je asi pitný režim. V základní ceně z vás udělají abstinenty, zaplatili jste si „jen“ za vodu, čaj, kávu a asi čtyři druhy džusů. Takže třeba večerní sedmička vína by vyšla na 30€, panáček za 7€! Ano dají se zakoupit různé nápojové balíčky (včetně zmrzlin a alko i nealko long-drinks). A stejně tak, jako nelze psát a doporučovat, jak je super se po svazích Lysé hory většinu zimy prohánět nahoru a dolů na skialpech, nelze ani zde doporučovat či navádět, že si za cenu kolem 12€ koupíte celou flašu místního rumu (St. James se stal našim favoritem), při potulkách si jen tak posrkáváte a před „filcungem“, který vás čeká v rámci nalodění si „zbytek“ přelijete jako správný alkáč do PETky od minerálky… mi chyběla jen ta pověstná „síťovka“ z dob „reálného socialismu s lidskou tváří“ (jsem si jen odskočil odplivnou, pardon)! Mimochodem musím uznat, že lepším pašerákem byla přeci jen Iva! No a viz. výše, juice máte v neomezené spotřebě…

Ač se toho semlelo mnohem více, páč když už jsme se vypravili tak daleko, tak jsme si po návratu do domovského přístavu pobyt na Martiniku ještě prodloužili. Pronajali jsme si auťák a objezdili místní pláže, navštívili sopku Mt. Pelée, která má jen „beskydskou výšku“ 1395 metrů, vy ale můžete vyrazit přímo od moře, z nuly! Na hřebenu pak možná oceníte na straně jedné Atlantik a na té druhé Karibské moře. Já jsem ale žádný rozdíl nepoznal! Naopak potulka džunglí v kaldeře vulkánu, to byl super zážitek!

Na závěr jen krátce zhodnotím náš výlet na oslavu dvaceti společných let: Iva byla dle jejich slov (a také výrazu, to už po té době poznám) nadmíru spokojená! I já, ač jsem měl původně drobek pochybnosti taky a dokonce mohu s čistým svědomím napsat, že každý rok asi ne, ale dokáži si představit za takových třeba pět let podniknout něco obdobného!

Tak a to je už snad úplně vše, s čím jsem se s vámi chtěl dnes podělit na téma „Climbing somewhere in the Caribbean“!

Zpět