Letní guidovská sezóna...

Letní sezóna, na kterou jsem Vás lákal před třemi měsíci také tady v Kaleidoskopu, se pomalu chýlí ke konci (22. 9. ve 22:01 se stane astronomickou minulostí…). Čas ke krátkému bilancování. Voděním „hostů“ či „klientů“ v horách (ze kterých se ale v průběhu túry většinou rychle stává kámoš/ka), jsem letošního léta věnoval převážnou část svého volného času. Času, který není o rekordech či osobních ambicích, ale o celodenní pohodě, společně sdílených zážitcích a vzájemné výměně životních zkušeností a informací. Důležité ale je, že celou tu dobu JSTE V HORÁCH a vykonáváte jednu ze základních lokomocí - LEZETE VZHŮRU (ve většině případů s pomocí všech čtyř končetin) a navíc ZCELA DOBROVOLNĚ! To se podepíše na každé duši! Jistě, aktuální počasí hraje podstatnou roli, ne každý je obdařen dokonalými výhledy na okolní štíty, ale holt hory nejsou sterilní, klimatizovanou tělocvičnou… a jak praví lidová moudrost: „Není špatného počasí v horách, jen nevhodně zvolené oblečení“ (ha, možnost vyzdvihnout dvorního dodavatele „kvalitních montérek“ neboli mého pracovního oblečení Montura). Ale zpět k tématu… Ten, kdo v průběhu výstupu zažije trochu té mlhy, ostřejší vítr či dešťovou přeháňku a tím pádem musí zbystřit své smysly, ten si nakonec odnáší zcela jiný zážitek a dokonale vyčištěnou hlavu! Tak nějak si totiž podvědomě uvědomíte moc a sílu okolní přírody, jejích živlů…, když nemůžeme s první kapkou vzít za kliku vrat, vedoucích k plápolajícímu krbu… Pomyslné „dveře“ se nám ale přeci jen otvírají… Mohu Vám garantovat, že zapomenete na starosti pozemského života v údolí, budete se soustředit na každý krok, hlava bude pracovat ve svém vlastním, absolutně pravdivém režimu, nelze jí totiž vnutit Vaše „problémy“. A TO LÉČÍ! Navíc, my přeci ještě k tomu všemu víme, že: „Zážitek nemusí být vždycky nutně pěkný, ale musí být silný!“ A to je asi tak ve zkratce vše, co jsem Vám chtěl sdělit… pokud jste se v příběhu či slideshow nenašli, ale v hlavě vám přesto klíčí semínko CHTĚNÍ… však Vy si poradíte! Hlavně ale: „BUĎ FIT!“

Pár zajímavostí z letošního končícího se léta: Polovinu klientely tvořili Češi (nejmladšímu ogarovi bylo 11 let) a Slováci (dlouho budu vzpomínat na 137 kilo živé váhy chlapáka jak „Gerlachovská hora“ samotná, mákli jsme si oba... vzalo nám to necelých 13 hodin… pravým opakem byla „Novomanželská cesta“, kdy mě mladí hnali před sebou…, asi spěchali do peřin, chápu, za nějakých 5:50 hod., včetně svačin, novomanželských polibků u vrcholového kříže i chvilky, kdy mi cestou zmizli z očí za velký kámen…). Holanďané (dle jejich slov trénující na kole jízdou proti větru…, ale jako naschvál panovalo totální bezvětří a tak jaksi nebyli ve své kůži…), Rumuni (jejich nejvyšší hora Moldoveanu je o 110 metrů nižší, než nejvyšší vrchol celého karpatského oblouku délky 1200 km, ano, mluvíme o Gerlachovském štítu, na který nejčastěji míří), Bulhaři (s jejich matoucím souhlasným vrtěním hlavy ze strany na stranu), Italský lezecký pár na potulkách Evropou (krásných 72 a 68 let, ale v kondici), Belgická rodinka (jasan, že i ty pralinky byly), jen tu maďarskou klobásu Attila jaksi zapomněl doma! TOP návštěvností Gerlachu nemůže konkurovat ani Lomnický štít alias „Dedo“, natož pak Vysoká či Ladový štít. No a Končistá, to byla po domluvě taková volba z nouze, kdy bylo jedno údolní srpnové ráno deštivé a vrcholky dokonce v minusových teplotách (na severozápadní straně se sníh držel ještě dva následující dny). No nic, je třeba vstát od PC a jít přebrousit hroty maček a při příležitosti návštěvy sklepa snad už i raději napajcovat voskem skluznice… Je to podobné jako s tím oblečením: „Kdo je připraven…“. Myslím ale, že než nás počasí definitivně zažene na přechodnou dobu do vertikál umělých stěn v okolí ( www.tendonhlubina.cz, www.vertikon.cz), strávíme ještě pár krásně zbarvených dní třeba na Sulově či Rabštejnu…

P.S. V rámci letní výuky základům skalního lezení ( www.eurocampy.eu – Mezinárodní setkání mládeže 2017) jsem měl letos možnost pracovat nejen s mládeží italské, německé, španělské, litevské a švédské národnosti a dozvědět se mnohé, během večerních prezentací, o jejich zemích, ale a to bylo pro mě zcela nové a hodně podnětné, s dětmi majícími tzv. trisomii 21 chromozomu (Downův syndrom)- spolu s rodiči jedni z nejvděčnějších horolezeckých noviců, které jsem kdy navazoval na lano ( www.skoly.unas.cz)!

Děkuji všem zúčastněným za pěkně prožité chvíle!

Zpět