Liptovský Ján, Tatranská Kotlina a Baranica…, co spojuje tyto tři si blízké geografické destinace? Ano, náplň posledních dvou týdnů aneb když se práce střídá se zábavou…

   Sportovní lezení v oblastech Biela dolinka (Liptovský Ján) a dřívějším vápencovém lomu (Tatranská Kotlina) vyplnily dny volna při mém dalším čtrnáctidenním pracovním turnusu v Ta3… V „dolině“ jsou parádní cesty, dlouhé, vyrovnané a moderně odjištěné, ale počítejte s tvrdou klasifikací! Pohoda a klid okolního lesa jsou jen dalším plusem návštěvy, tudíž doporučuji! (Poznámka: oblast, s výjimkou sektoru Kancel, který je ovšem to nejméně zajímavé co dolina nabízí, není moc „Family Friendly“).

   Výhodou lezení v Kotlině je západní orientace, takže do cca 3PM i během slunečních dní udržujete tepelný komfort třeba mikinou a navíc od auta dvouminutový nástup jen tak v cuklích. Tímto ale plusy oblasti končí (sice hezké a relativně dlouhé cesty, ale všechny bohužel, tak nějak na „jedno brdo“, plotna připomíná takový „přerostlý“ Helfštýn). Blízkost cyklostezky a pohodový plácek je jakoby předurčen na rodinou pohodičku! 

   Ale zpět do práce… Z miniexpedice na Bradavici (2476 m), která zpříjemnila veškeré to „gerlachování“ mi utkvěl v paměti výkon Petera (ještě o Vánocích 142 v den výstupu již „jen“ 130 kg), kterému jsem vysekl opravdu upřímnou poklonu za bojovnost a nasazení! Pro mnoho mladších a zdaleka ne tak „prostorové výrazných človíčků“ by se mohl stát jakýmsi etalonem sebevědomí a zároveň pokory! „Ať se ti daří plnit si další předsevzetí a udržet stav mysli, tak jak jsem tě zažil já. Rád jsem tě poznal“! 

P.S. Vlastně celá grupa devíti členů miniexpedice byla ten den parádní společností! A postupný vývoj oblačnosti dodal výstupu trošku i té dramatičnosti navíc, JUPÍ… Další nádherný den strávený v PRÁCI!

Ale ještě zbývá dovysvětlit tu „Baranicu“ z úvodní věty. Není to totiž překlep! V minulém týdnu jsme se sešli s kolegou Tiborem na našem „gerlachovském Frühstücksplatze“ a on ukazoval svým klientům okolní štíty (Slavkovský, Lomnický, Pyšný, Ladový... a Bradavica). Také ti mojí, otec se synem, pozorně naslouchali a uznale přikyvovali. Za malý okamžik se synek ke mně naklonil a povídá: „Petis, tá Baranica naproti sa mi veľmi páči, zašiel by si tam s nami na budúci rok?“ Tak co jsem mohl jiného, než přislíbit, že na tu „Baranicu“ určitě vyrazíme, no ne! 

 

Zpět

---