Jarní rozlízání se... (pro jistotu hned na písky)!

   Málem to s tímto plánovaným výletem dopadlo tak, že bych jen najel s bikem do mojí „bivakovací plechovice“, natankoval plnou, přihodil pytel kobzolí, pardon brambor, s ohledem na nadcházející počasí pro sichr přidal novou propan-butanovou dvoukilovku a vyrazil na „pass blind“… NĚKAM NA VÝLET… málem! Proč? Protože jak se měnila předpověď počasí, měnily se i destinace a v řadě neposlední také sestava naší lezecké squadry. S postupným poklesem „Rosničkami“ hlášených nočních teplot k bodu mrazu, klesal i počet odolných a odhodlaných jedinců z původních šesti až téměř k nule…, JEDNA osoba ochotná zariskovat a vyrazit proti předpovědi „On The Road Again“ přeci jen zůstala! KDO - HANČA s podmínkou, že pojedem na její top oblíbený materiál - PÍSKY! Poslední kontrola meteoinfo říká, že na jihu prší, škrtáme tedy Arco a mnou protěžovaný istrijský Buzetský kaňon (kde jsem ještě taky nebyl). Sehnat nějaké fajn last minute letenky s ohledem na nedávné problémy B 737 Max je čistá iluze, tak je rozhodnuto:  jarní rozlízání a hned na písku, to bude asi zajímavé! Hotovo a jen vyrazit!
   Začneme poblíž polského Szczytniku na lokalitě Orłe Skały (parádní volba, páč ač  je to „piaskowcova wzpinaczka“, cesty jsou zde jištěny borháky ve stylu francouzských sportovek a navíc nacházíme prímovní spaní u blízkého rybníčku). Strávíme zde dva dny, kdy se za námi stihne zastavit „znalec túr v oblasti montblantského masivu“ - Žofin, který se však prý potřebuje vrátit domů za rodinou, tak se na lano ani nenavazuje, škoda! Dostaneme pár tipů od místních na okolní lezecké oblasti, my ale máme jasno - chceme na Hejšovinu! Nicméně „Strejda Google“ prozradí, že až do půlky května je tam zakázano provozovat jakékoli vertikální lezecké orgie… a navíc obloha zčernala a ztěžkla! Naštěstí a jakoby náhodou před dvěma týdny v obci Velké Poříčí u Náchoda otevřel HZS ČR nový cvičný polygon a lezeckou stěnu (a to fakt parádní s celkovou výškou dvaceti metrů a umělými spárami, kde můžeme otestovat geniálnost zlínských „UfoRingů“, které jsem od Mr. Sedloně na poslední chvíli vyfasoval, jupí! 
   Venku je zatím po dešti a my máme navíc možnost využít sprchu s červeně označeným kohoutkem, co více po tom světě ještě můžete chtít! Navonění si zavelíme Šimůnkovic oblíbeným heliskiingovým heslem: „Do tanku v tank!“ a přejíždíme směrem na Labské údolí, kde se v Děčíně potkáváme se Simčou a Bambusem. Sami, společně s nimi a poté opět opuštěni (páč si musí na chvíli odskočit do práce) si krásně popolezeme na obou březích (díky tipům od výše zmíněné domácí extrapískovcové třídy se sice vybojíme, ale nezahyneme bídnou smrtí pádem - mezi kruhy, které tušíte tam někde v dálce, nahoře…!). A to ještě není ADRŠPACH! Pískovcové lezení (pokud se nebudete sápat jen třeba na přívětivějším Křižáku), bych totiž s úplným klidem přirovnal ke komplexnímu zážitku z lezení ve vysokých horách - i tady se totiž můžete relativně lehce dokaličit či přizabít, vybát se tak, že se vám o tom bude v noci zdát a  dokonale zmordovat tělíčko ve spárách a širočinách, že když se v noci těmi prožitými hrůzami probudíte, nemůžete si vzpomenou kdo a kde vás přetáhl baseballovou pálkou…, tak se cítíte! No nejezdi TAM strávit alespoň nějakou část DOVOLENÉ na zotavenou! Relativní výhodou oproti zmíněným horským podnikům jen asi je, že při změně počasí prostě slaníte (pokud se vám někde v soustavě komínů a spár nesekne lano), a jdete se ukrýt do Peňáka či Kalírny, takže vás ale stejně ráno bolí palice jako by jste bivakovali ve čtyřech tisících bez předchozí aklimatizace, hi, hi! Opravdový KOMPLEXNÍ LEZECKÝ ZÁŽITEK, který na umělé stěně prostě a jednoduše nenajdete! Určitě doporučuji, ale OPATRNĚ, MŮŽE TO FAKT HODNĚ ŠTÍPNOUT… 
 No a na závěr bylo v plánu strávit nějaký čas v Sasku s pískovcovou frézou Matějem (Tomáš Štěrba)! TAM jsem se těšil dvojnásobně, páč na věžích bývalého NDR, v okoli Königsteinu a Rathenu jsem byl před 34 lety zbaven panictví (tedy toho pískařského!). A s Matějem jsme v minulém století nejen strávili hodně společného času jak na slovenském vápně (je rodák z Jablunkova a první studijní čas trávil v Žilině), tak později jsme sem-tam odskočili právě na německý písek (to už pro jistotu zase studoval a poté i žil v Praze). Saské oblasti zná dokonale, čehož rádi využijeme! A ke všemu jsme se dlouhou dobu neviděli! JUPÍ! Ale starořímská FORTUNA nejspíš usoudila, že na tomto výletě nás už tím pozitivním obdařila dostatečně, tak trošku přitvrdila a po dohodě s (... moment musím  se  odskočit poradit se slovníkem, jak se to skloňuje…) DIEM (básnicky Zévem, pro úplnost) objednala sněžení! Kroky jim (taky božským, ale již myšleno Matějem) vedené „pražské pískařské bandy“ tedy budou směřovat spíš na stěnu než do Saska… My tak nějak najednou taky cítíme, že po šesti dnech lezení bez „restday“ už toho mají ty naše tělesné schránky dost. Jen jsme si, jak se pořád něco dělo, to ani nestačili nějak uvědomit! 
 No a protože Hanča záchránila tento TRIP, vlastně i vymyslela celou tu JARNÍ PÍSKAŘINOVOU TAŠKAŘICI, musel jsem jí poslepovat alespoň malé slideshow PODĚKOVÁNÍ (těžké, páč moc fotomateriálu nebylo). Na její obranu, ještě musím napsat, že ani toho chmelového moku neprolila hrdlem tolik, jak zpívá pan Mládek, hi, hi! Šikula je to...
 
ZA MĚ TO BYL LEZECKY PARÁDNĚ PROŽITÝ ČAS, takže ještě jednou: „DÍKEC HANČE!“
 
 
Zpět
Sdílet