Čas vánoční...
Poslední roky jsem měl takové přání, chtěl jsem strávit dny vánočních svátků na horách, stejně jako tomu bylo za let vysokoškolských v minulém století… Chtěl, ALE!
- Když byla dcera Sára ještě „malá a věřící“ bylo celkem fajn a zároveň pohodlné sledovat doma její ježíškovské šílenství a dopřát to potěšení i oběma babičkám! Celkem dobrá mi připadá i její hláška z té doby. Chtěla totiž naráz obojí, jak „dospělácké“ jednonožové brusle, tak zároveň i nové lyže. Když jsem se jí snažil výchovně vysvětlit, že se musí rozhodnout jen pro jednu věc, jen se zeptala, co je dražší. Odpovídám popravdě, že lyže…, zamyslí se a jakoby nic prohlásí: „Dobrá tati, kup mi prosím ty brusle, lyže zítra nakreslím Ježíškovi!“. Mělo v tom jasno, děvče!
- Pak v době, kdy již vše prokoukla, jsem zase já trávil Vánoce ve službě na hasičárně, aby si na oplátku mohli kolegové vychutnat nezapomenutelné jiskření v očích těch svých ratolestí.
- No a je docela možné, ba přirozené, že za dva tři roky, bude chtít prožít čas volna na horách s partou či jen ve dvou (a já jen mohu doufat, že se té druhé osobě bude „něco“ houpat mezi třísly), ale dost určitě bez fotrova dohledu! Moc dobře si totiž ještě i dnes pamatuji na dobu, kdy pro mě byl každý starší dvaceti let zpomalený, nechápající debil no a ta individua, kterým bylo přes třicet, ta vyloženě na planetě Zemi překážela nám mladým! Kurva a to já za chvíli mám už padesát! Ale zpět k pozitivnímu myšlení…
Takže letos do sebe kolečka tak nějak zapadla a měl jsem po létech možnost volna ve dnech svátečních! Sára i Iva také chtěly z města a navíc bylo od
Bohdana domluveno případné zapůjčení karavanu. Tak jsem jen sledoval předpověď, ať vyrazíme na jistotu za sluncem a sněhem. Odhalit kouzlo a romantiku zimního caravaningu, jupí!
(Vsuvka č. 1: Skvělý nápad o luxusních nocích ve vlastnoručně postaveném iglú, se mnou baby nejen výjimečně shodně nesdílely, ba navíc jsem ze Sářiných očí zahlédl na dlouhou chvíli jen vše vypovídající bělmo… holt, patnáct let! Ale i v těch Iviných něco jako strach či obavy ze šílenství.)
No nic, je jednadvacátého, den před opuštěním domovského přístavu a tak vybírám lokality:
Gerlitzen,
Nassfeld,
Katschberg. To bude přesně ono- s ohledem na vzdálenost, vývoj počasí, nadmořskou výšku a tedy stav sněhu a tudíž i možnosti lyžování mimo oficiální pisty! Pak se TO stalo, lehké myšlenkové zaváhaní (ale bylo zásadní, jak se za pět minut ukázalo). Proč ale nějak ty svoje baby nepřekvapit (sněhový záhrab sice neprošel, na karavan ale dobrovolně kývly), když jsou ty Vánoce (ukážu dobrou vůli)! Tedy myšlenka a pak už jen těch výše zmíněných pět minut u klávesnice na
booking.com, vybrat favorita, zadat exspiraci karty, hotovo! Ready to be on the road again! V mém BIVOJi (BIvakovací Vozítko) je nějak ticho a holky po sobě pokradmu pokukují! Aha, všimly si, že na kouli za mojí „plechovicí“ nevisí žádný „bydlík“ a asi přemýšlejí, zda s sebou mají dostatek teplých spoďárů do toho iglú! Krátká zastávka na „salat-baru“ u Wörthersee a odtud již na dohled vrcholek Gerlitzenu, zalitý sluncem! No myslím, že takové Eldorádo by asi mnozí rádi viděli na místě naší Lysé hory! Vykácet co z lesů ještě zbylo, lanovky z obou stran, a tudíž lyžba kterýmkoli směrem v rámci celých 360 stupňů! Ekologie je krásná myšlenka, ale musí na ní být peníze. Myšleno tedy na tu „velkou“, chovat se ohleduplně může každý z nás i bez peněz, o tom žádná! V myslivně mi naskočilo dřív slyšené ekologické motto: „Zabij bobra, zachráníš strom!“. Zpátky na LH- jednak tam ale chybí voda a navíc ta česká povaha a závist…, ale i tak jsem si na Vás vzpomněl Beskydníci! (Vsuvka č. 2: Sjezdové lyžování už léta vůbec nemusím! Dříve mě bavívalo, pak následovala éra prkna- snowboardu, ale stejně spíše ve spojení se sněžnicemi či mačkami a dobrodružství někde na Roháčích nebo v tatranských žlabech. Poté se objevil carving. Fajn věc, někteří se dokonce vrátili zpět od prkna k lyžím…, ale v beskydských poměrech je přeci jen ten „carv“ vcelku nebezpečná záležitost. „Broušení“ sjezdovek nahoru-dolu tedy ne, zato ale skialpinismus, to je jiná! Sára ale jede s gymplem na lyžák, tak ať se holka pořádně rozlyžuje (jak já bych někdy chtěl být svoje dítě!). S ohledem na očekávané bláznění kolem sjezdovek, mám tzv. tulení pásy stejně raději s sebou…, takže až budu na hraně morálního úpadku alias nesnesitelného prudění, stačí je jen nalepit na skluznici a vyrazit do hory, no ne? S takovým záložním plánem může na rodinnou dovolenou vyrazit snad už asi každý!. Poloprázdné parkoviště mě ale překvapí, stejně vypadá i situace na kopci! Sklouzneme si tedy párkrát na opuštěných sjezdových tratích se sluncem v zádech a s úsměvem na tváři (všech třech!), hopsneme na slabou hodinku zpět do káry (s přívěsem bych musel údolím po dálnici, takhle se jen přehoupneme přes sedlo) a vysadím ty svoje krasavice u nedávno přestavěné stolárny, nyní exkluzivní chatičky s rozhajcovanými kachlovými kamny uvnitř! To bylo překvápko! Samotný Štědrý den prožijeme již na sněhových dálnicích nassfeldských či severovýchodní prašanové off-pistě. V podstatě vítáme hodinové zkrácení „ordinačních hodin“ střediska a líbí se mi šňůra devíti seřazených sněžných roleb s netrpělivými „drivery“ za knyplem! Pak místo kapříka na talíři nahradil losos, ale Ježíškovi to evidentně nevadilo. Přišel a něco i donesl! Přiťukneme si šampíkem a … (Vsuvka č. 3: Zapátral jsem v paměti a zjistil, že mi běží již pátý rok totální abstinence. Ani rumovou pralinku jsem za celou tu dobu v hubě neměl! Prvních pár dní jen tak z hecu… Posléze se mi „v tom stavu“ zalíbilo, okolí si zvyklo a já navíc mohl kdykoliv šoférovat z hospody či večírků. A když jsem chtěl, ať mě mermomocí bolí palice, tak jsem si zakouřil balený tabáček!)… nejspíš to tak mělo být, páč večer se ještě zastavil landlord se „svojí“ třešňovicí (bydlíme v Kirschbachu, tak asi žádné překvapení, co? A odmítněte mu, když každé odpoledně rozpálil ty kachláky!). Další den opět „plech“ a téměř sami (kdo nevěří, mrkněte na foto) a navíc, když se řádně rozkročíte, tak máte jednu nohu v mé milované Itálii a druhou v rakouských Korutanech… nedejte si s dcerou „Bombardino“! S Ivou posléze uprostřed sjezdovky ve stylovém baru na žízeň pivo a tak jsem vlastně během 24 hodin stihl od té špiritusové –OH skupiny všechny formy etanolu! Dobrý výkon po takové době, ne? Ráno přesun do Katschberku (v zimě karavanům, myšleno přívěsům, zapovězeno) a tady již standardní lyžařská tlačenice a na svazích lyžaři, co to je?! Tak si společně šklhneme šestikilometrovou A1 a každý dle svého rozhodnutí přidá pár svahů navíc. Zvedá se vítr a nasouvající se fronta mění barvu oblohy v šedou a tak po druhé odpolední zařadím jedničku a otočím volantem směrem na sever…
Takže podtrženo, sečteno: zimnímu caravaningu jsem se letos sic na zoubek nepodíval (ale já stejně vím, že JEDNOU se ty kolečka zase seskupí tak, aby se „časostroj splněných přání“ pootočil tím správným směrem). Zato ale bílých zoubků na rozesmátých, spokojených tvářích „mladší“ i „starší“ jsem si užil do sytosti! Takže asi VÁNOČNÍ DNY tak, jak bych je přál všem. V pohodě, bez nervů a stresů a hlavně NA HORÁCH! Prostě jako za bezstarostných let vysokoškolských!
Za PETISE, IVU a SÁRU tedy VŠE NEJ, zdraví a štěstí NEJEN v roce 2018!
Zpět
CZ
RU
DE
EN
