Tak rok se sešel s rokem, stojím na pražském letišti a spolu s dvacítkou výletníků CK Adventura čekám na odbavení pro let OG 535 do destinace Reykjavik. Po přistání si přebírám, mi již z loňska známou blonďatou krasavici - Tatrabus (bývalé dakarské doprovodné vozidlo s předělanou nástavbou pro právě těch dvacet „píplů“)… a islandské putování začíná! 

   Nejvíce denního času strávím za volantem, hned poté to jsou hodiny věnované přípravě a výdeji stravy no a pak následuje „likvidace“ nádobí po snídaních a večeřích (průvodcem a hlavním kuchařem je Tule aneb Honza Kolanda, který je zde již po pětapadesáté, takže já jsem jen takovým „kuchyňským RC řízeným modelem“…). Další čas pak sebere údržba „přírodní blondýny z Kopřivnice“, no a nejméně ho bohužel zbyde na spánek! Naposledy jsem byl busem s větší skupinou lidiček v roce 2004 a co se od roku 2006 věnuji vodění, tak trávím pracovní čas s jedním či dvěma klienty… a to je panečku sakra VELKÝ rozdíl!

   No ale zpět na ostrov! Počasí, které je na akcích tohoto typu nejpodstatnějším, ale holt neovlivnitelným faktorem, máme neskutečné, takže se toho na pohodě skupiny nedá moc pokazit…, vycházky za vodopády a sopkami, horkými vřídly, následné koupání v „hot springs“, návštěva vikingského muzeum, vyjížďka obojživelnou auto-lodí mezi kry a tuleně… Někdy holt trošku aka „japonská mototuristika“ (zastavit, vyfotit, zatroubit, zasunou žebřík do toho našeho „kurníku“ a jedeme dál), jindy ale zase celodenní turistika, kdy si v obědovém čase uvaříte vejce spolu s párečky v přírodním vřídle. Stačí jen rozříznout a máznou na dochucení kaviárovou pastou, jak praví Mr. Tule: „No kdo tohle má!“. 

    Vše ale jednou KONČÍ a letadlo nečeká… Zčistajasna jsem tady tedy zůstal sám! Nastřádaný spánkový deficit nejprve doženu nerušeným „čtrnáctihodinovým bezvědomím“ a poté se v pohodičce přesunuji 800 km severovýchodním směrem, kde čekám na trajekt (vyplouvá vždy v sobotu z Dánska a ve středu pak zpět). Tyhle řádky právě teď datluji v přístavu Seyðisfjörður. Zítra se po poledni nalodím a po 66 hodinové plavbě se zastávkou na Faerských ostrovech, pak už snad jen bezproblémových 1200 km z dánského Hirtshals do pražského depa Adventury, kde vyměním Tatru za svého obytného Rencka a budu upalovat za panímámou (jen ještě přibrzdím u nynějšího bydliště dcerky Sardinky, abych jí předal nějaký ten islandský dáreček a navíc přidal pusinku od fotříka, hihi...). 

Tož snad vše klapne dle plánu! 

Zpět

---