„ANTI COVID 19“ Dalmácie 2020...

   Původně jsem o tomto podzimním výletě nechtěl vůbec referovat a to z vícero důvodů. Třeba že se právě rozkoukávám v nové pracovní pozici, která mě mimochodem MÓÓC BAVÍ, ale na straně druhé, si ŽIVOT BEZ NÍ  dovedu představit. Zdá se mi totiž podobným koníčkem jako VODĚNÍ, jen s tím rozdílem, že nikde nemusím jezdit, protože „klienti - začínající hasiči“ dorazí pěkně na čas v pondělí na náš „meeting point“ na ulici Pavlíkově v Místku a CHTĚJÍ se něco dozvědět, tudíž jsou ochotni naslouchat. Což jsem ale na stranu druhou i já. Jsou to dospělí lidé z různých koutů Česka, mající zkušenosti z mnoha oborů a mnohdy zajímavé životní osudy… Pravda, pokud by mi za toto „pedagogické působení“ neplatili, tak nejspíš svoji docházku přeci jen oželím, kdežto potulovat se do hor bych chodil i „zadáčo“ (no, tedy s kámošema ano - jinak denní pracovní taxa je fixně daná, to je pravda)! Ale vůbec, doba je divná a tak proč „dráždit hada bosou nohou” - jak už v té mojí „robotě”, tak vůbec „píply” OBECNĚ. Lidé pomalu začínají mít jiný typ starosti, než kam právě vyrazit za sluncem. Možná to je ale právě TA chyba! Dalším důvodem bylo, že jeden z účastníků možná zrovna neměl nasávat energii slunce na pobřeží moře, ale sedět v zaprděné Ostravě…, páč by to dle lékařského názoru lépe prospělo rehabilitaci. Prostě těch důvodů lze, ostatně jako vždy, nalézt hodně. Ale JÁ chci tu sklenici vidět NAPŮL PLNOU, spíše než NAPŮL PRÁZDNOU a tak zanechám filozofování KLADIVEM a budu se držet FAKT! 
   V „telefonu komórkovym” (ovlivněn jazykem severního souseda, právě sháním lezecké průvodce na polskou Juru a je to KU.VA MNOHEM těžší, než objednat kdejakou NO-NAME oblast jinde v Evropě - tedy objednat ne, ale  to poštovné! Jako by mi to posílali odněkud z Austrálie, hi hi!) mi Berťa sdělil, že jeho žena nemůže/nechce NA VÝLET a tudíž polovina manželského lože je volná! Neváhám, vyřídím potřebné (papírování s ohledem na onu virózu, jejíž pojmenování se vyhýbám, je v „robotě“ mnohem složitější než jen vyplnit dovolenkový lístek… a to nemluvím o 72 hodinové návratové proceduře alias karanténa)! 
   Za čtyři hodiny již troubí pod okny můj kočár i se šoférem. Směr jižní! I když nějaké pochyby jsou, „yr.no“ totiž předpovídá pět dní srážek?! No uvidíme: „Kdo se bojí, sere v síni!“. V Chorvatsku jsem lezl již vícekrát, ale pravdou je, že nikdy ne jižněji než leží Paklenica, o jejímž postavení vypovídá i to, že ze dvou chorvatských knižně vydaných publikací věnujících se takové „zbytečnosti“, jakým horolezectví bezpochyby je, potažmo i sportovní lezení, je jedna věnovaná samotné Paklenici, kdežto druhá obsahuje zbylých 70 (!) oblastí vhodných pro tyto kratochvíle! Před půlnocí se vystřídáme u „kulaté lopaty“ (volantu) a za rozednění parkujeme káru na šotolinové cestě s výhledem na moře kousek pod námi, lezecká oblast Brela nad námi a před námi slunečný den číslo 1! A následovaly další: Marjan, Perun, Zadvarje, Omiš, tmou zahalený Klobuk a cestou zpět ještě Karin - pohodově nalezeno přes 480 výškových metrů v klasifikaci 6a/6c+! Norové se mýlili, nakonec sprchlo jen v úterý a tak po třech dnech popolízání přišel „rest day“, který naše bříška prstů jen ocenila! Ne již tak má stehna…., teplý deštík byl totiž příjemným společníkem patnácti kilometrového výběhu k průzkumu blízkých vnitrozemských kopečků. Devět dní v dalmatské části Chorvatska uteklo rychle, sedm koupacích večerů v moři bylo příjemných, stejně jako grilování. Prostě PARÁDA (asi i proto, že jsme se vzájemně s panem Berťou shodli, že ač podmínky jsou nám nakloněny - to letiště -, vydržíme a necháme si „hrátky manželské“ přeci jen až na „domácí hřiště“ s našimi milovanými protějšky, oplývajícími opačnými primárními pohlavními znaky, do kterých navíc, jak již máme vyzkoušeno,  „pasujeme“)!
   Takže hele, průvodce mám v knihovně, kdyby se někdo chtěl zorientovat a poopravit si názor, že Chorvatsko je jen Paklenica, je mu plně k dispozici! Oblasti orientované do všech světových stran, parádní jištění sportovek pro veškeré běžné výkonnostní kategorie lezců a lezkyň, ale taktéž tradlezení či vícedélky pro chtivé jsou v nabídce!
 
P.S. Doprovodnou písničku od Franky Batelič s názvem  „Crna Duga“ jsem vyčmuchal až doma ve srubu a je o nějakém smutku a budoucnosti v mlze nebo pod vlivem černé duhy či co. Jak jinak, neopětovaná láska! My při ranním odjezdu měli sice taky trošku smutek v duši z toho, že musíme opustit RÁJ, ale budoucnost zdá se býti ZÁŘIVĚ DUHOVOU! Po pouhých dvanácti hodinách jízdy sice jen tušíte slunce v mlze a smogu, ale manželská postel je rozestlána, dobré TO znamení! No a pak se těšíte i do té „kolbenky“, ni?
   Nebyl, kdo by pořádně fotil páč P.J. mě honil od jedné vertikály ke druhé, třetí a tak dál až do úplné tmy…, takže jen tak motivační obrázky, ju?! A že vše klapalo, tudíž byly minimální časové ztráty, za to je třeba poděkovat Liborovi s Katkou, kteří zde mají takový druhý domov a jejich sdílnost a tipy ty podzimně krátící se dny vždy tak nějak natáhly. 
   Podtrženo sečteno: „Díkec všem zúčastněným, obrázky slepeny pro Vás (no trochu sobecky i pro sebe, příjemně jsem si totiž ZAVZPOMÍNAL)!“
 
 
Zpět
Sdílet