Busem, autobusem, autokarem s cyklo vlekem nebo vodáckým přívěsem. Standardní evropské silnice nebo nenapodobitelné korsické serpentiny se zbytky ohořelých vraků těch méně šťastnějších pilotů Rallye Corse. Levostranný provoz na britských ostrovech nebo snad nekonečné „road movie highways“ spojující národní parky USA. Tam všude jsem  měl možnost „kulatou lopatou“ již kroutit.
   Poznávačka, klasická pobytovka u moře, možná s fakultativním výletem, denní shuttle bus ke sjezdovce nebo jen bezpečně dopravit školáky na bazén či výlet. Na rozdíl od čistokrevného „kamioňáka“ musíte kromě schopnosti jízdních, vložit ještě vrstvu diplomacie při práci s lidmi... Druhou stranou mince, jste-li komunikativní, je ohromné množství lidských příběhů, ať už to jsou dětské úsměvné historky nebo příběhy s filozofickým kontextem podané stařešinou výpravy. V obou je ale většinou zašifrováno poselství, zkušenost a často i poučení... Stačí jen poslouchat, možná trošku zapřemýšlet.
   Já vím, ne vždy probíhá cesta busem k cílové destinaci bezproblémově a romanticky. Všichni umíme být protivní, ať už jsou důvody jakékoli. Často nelze vyhovět každému, jak by si představoval. Máme různé hygienické návyky a vůbec vnitřní morální normy, ale to by už byl jiný příběh, nejspíš ve stylu parafráze Kantova kategorického imperativu: „Hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mě!“
 
 

Sdílet