CZ
RU
DE
EN
Nebojte se, nestěžuji si, ba naopak ani si nevýskám, jde jen o takový malý myšlenkový návrat k letošní letní tatranské sezóně... Myslím, že je vcelku fajn, že při pohledu na fotoalba si dokáži vzpomenout na každý jednotlivý výstup! Ano, u jednoho se mi vybaví více, u druhého přeci jen trochu méně detailů, prožívaných pocitů či probíraných témat, ale z každého dne stráveného s hostem v horách si NĚCO ODNÁŠÍM I JÁ, tak to prostě je!
Výstup Roba s dcerou Sašou bych asi dokázal popsat do dosti velkých podrobností... od kontaktního telefonátu předcházejícího výstup, túru samotnou nebo pak z odpoledního, povýkonového pokecu, vlastně takové minioslavě v cukrárně před jejich návratem domů do Bratislavy. Za pár dní se mi pak ozval znovu, padla nabídka, já si nechal pár dní na rozmyšlenou..., no a zanedlouho jsem se sešli v jejich domečku s výhledem na Dunaj a výsledek si můžete poslechnout, stejně jako mnoho jiných témat se společnou tématikou, zde: TO JE VRCHOL!
Více info + FOTO
Hanče měla v hledáčku tenhle největší ze souostroví sedmi
Islas Canarias již delší čas. Loni jsem bandičku ukecal na Malorku, letos je tedy na řadě relativně dlouhý let směrem
„Kanáry“... Sejde se nás v éru celkem osm (Hanka, Manal, Brepta, Žofin, Jaro, Matěj a Vláďa). Cesta do Vídně i samotný let bez problémů. Klima perfektní, počasí parádní, ostrov sám má více tváří a určitě je co objevovat... Pravda, lezecky jsem byl asi trochu přemotivovaný (po nedávné parádní polezenici na Sardinii), ale hlavně jsem podcenil teoretickou přípravu! Hlava tedy byla nastavená na „vrtění prdelí“ mezi krápníky a ejhle! Realitou je matroš z rodu
„igneous volcanic“! Oblasti pro mě tedy byly opravdovým zklamáním a až na pár výjimek (opravdu dvě!) mi zbytek charakterem lezení připomínal takovou „přerostlou“ Godulu! Z mého pohledu tedy za návštěvu stojí
Guaria (fakt dobré, dlouhé a pestré lezení i na více dní, ovšem musí být zataženo, jinak je to teplotní peklo!) a
Cañada del Capricho (sice kratší cesty, ale zajímavý materiál a krajinově geniální formace pod sopkpu Teide ve výšce 2200 metrů nad mořem!). No dobře..., ještě možná lezení v Los Naranjos a kaňon poblíž našeho ubytování - Arico Arriba či Abajo... Na ostatní oblasti bych nejezdil ani kdybych to měl půl hoďky autem z baráku..., asi tak!
Před opuštěním ostrova jsem ještě stihl odskočit za právě přiletivší skupinkou paraglidistů kolem Tomáše Braunera, což se proměnilo v parádně strávené dopoledne! Poučením tedy jest: „Nejen do hor, ale i výletům na skalky je dobré věnovat teoretickou přípravu. Tedy alespoň pokud máte nějaká očekávání a nejede se jen tak vyvenčit!“ Takže jsem po dvou týdnech z letadla zamával všem sedmi ostrovům s jasnou myšlenkou v hlavě: „S lanem a karabinami v odbaveném zavazadle mě tady již určitě neuvidí.“
Pořád se člověk učí a to je na ŽIVOTĚ krásné!
Více info + FOTO
.. už je pomalu minulostí. Moje plechovice si hoví zaparkovaná mezi „velkými kluky“ (kamióny) v absolutní temnotě podpalubí, já ulehám v naopak nadměrně osvětleném dětském koutku na patře sedmém a doufám, že brzy vypnout velkoplošnou telku s hlučnými „Cartoons for Kids“. Tohle vše se odehrává lehce před dvaadvacátou hodinou, časem vyplutí
trajektu Moby. Ráno budeme v Livornu a pak nabereme přímý směr na Ostravu, páč Breptu volá pracovní povinost. Dva týdny na ostrově utekly jako voda! A že tady bylo příjemně „česky živo“! Část pobytu jsme strávili po boku lezeckých legend:
Bobuláč (Petr Čermák),
Prcas (Jirka Slavík),
Fráňa (Jiří Šrámek)... a nutno podotknout, že „dědkům“ to stále leze, to zase jó! Lehce jsme se minuli s
Fasolem (Aleš Fiala),
Leskym (Jirka Leskovjan) a
Mr. Kmocháčkem (Tomáš Sedláček - senior). S ohledem na aktuální vývoj počasí a Breptovu první návštěvu ostrova jsme podnikli takovou malou okružní cestu a postupně se protáhli v oblastech v okolí
Cala Gonone, Ulassai, Domusnovas a Monteleone Rocca Doria. Bonusem bylo, že moře mělo kupodivu stále „koupatelnou“ teplotu (a to se považuji za sakra „teplomila“). Prostě pohoda - Sardinie, totiž velice pravděpodobně, nemůže lezecky NIKDY a NIKOHO zklamat! Tak zase někdy na OSTROVĚ...
P.S. Ale jsme stateční a nebrečíme! Důvodem je, že za tři týdny nám z Vídně odlétá éro na dvoutýdenní průzkum další lezecké destinace - Tenerife, JUPÍ!
Více info + FOTO
Z mé dřívější kompletní zimní výbavy, výstroje a výzbroje snad do všech podmínek a na všechny aktivity, kdy teploměr klesne pod bod mrazu, sice zbyly jen dva páry rukavic a jeden kulich... A popravdě, ze zimních radovánek je nyní mou největší radostí se těšit na odjezd/odlet někam za teplem (realizuji toto schéma již čtvrtou zimní sezónu a tomuto zvyku zdá se, zůstanu věrný)...
Přesto se za nositelem „sněhového náboženství“, mým dobrým kamarádem a hlavně mistrem v oboru, Robinem Kaletou, vypravím! Máte-li tedy v pátek 15. 11. 2024 volno, cestu kolem Ostravy nebo odsud či z blízkého okolí pocházíte a budete doma, zastavte se na dříve velmi populární Stodolní do Sky Music Clubu, myslím, že návštěva bude stát za Váš čas! A pokud ne, budiž Vám útěchou, že mi hned na místě můžete vynadat!
Více info + FOTO
… pojem zavání
vyšší matematikou, ale nebojte, „žije“ se v něm krásně! Jde totiž o tzv. Svatováclavské neboli
Babí léto. A je hotovo, dnešní edukaci máme tímto z krku, jdeme se bavit, JUPÍ! Nevím jak Vy, ale já můžu,
letošní vodění v Tatrách je již minulostí! Počasí nám dovolilo zrealizovat během pěti týdnů 23 túr a stejně jako vloni 100% úspěšnost „vyvrcholení“, což mě těší dvojnásob! Dny volna byly vyplněny
„udržovacím kondičním popolízáním“ po okolních oblastech či „regeneračním louhováním těla“ ve vrbovských termálech případně v batizovských štrkoviskách. Hotovo, všichni jsou spokojeni a tak se ve zpětném zrdcátku na jedenáct měsíců loučím: „A moooc Vám hory tatranské děkuji za přízeň, vím, že to není samozřejmost!“
Následoval přesun „miniobytňákem“ do Frýdku-Místku, jeho debordelizace a úklid, párkrát naplnit pračku, umýt schody, vynést koš, upéct kváskový chleba, zajít k holiči, nějaké to úřadování... a jsem připraven odskočit si i s panimámou do Prahy na další představení z dílny Petra Formana „Ptačí sněm“ (mimochodem Leo Expresem z Ostravy za 99,- a zpět za 156,- se mi jeví jako cena z devadesátek minulého století, neuvěřitelná). Stihli jsme i setkání s dcerkou Sardinkou a jejím přítelem Lukášem. Parádní výlet do „velkého města“ to byl! Všichni moji blízcí žijí, zdá se (ale raději jsem se i připtal), šťasně a spokojeně, drobné domácí práce jsem úspěšně zvládl, nakrmil hladový kvásek, prádlo je suché a voňavé, Ivě začala učitelská řehole a navíc je tady to Babí léto, tož asi nejvyšší čas vyrazit zpět do skal!
Více info + FOTO
Liptovský Ján, Tatranská Kotlina a Baranica…, co spojuje tyto tři si blízké geografické destinace? Ano, náplň posledních dvou týdnů aneb když se práce střídá se zábavou…
Sportovní lezení v oblastech Biela dolinka (Liptovský Ján) a dřívějším vápencovém lomu (Tatranská Kotlina) vyplnily dny volna při mém dalším čtrnáctidenním pracovním turnusu v Ta3… V „dolině“ jsou parádní cesty, dlouhé, vyrovnané a moderně odjištěné, ale počítejte s tvrdou klasifikací! Pohoda a klid okolního lesa jsou jen dalším plusem návštěvy, tudíž doporučuji! (Poznámka: oblast, s výjimkou sektoru Kancel, který je ovšem to nejméně zajímavé co dolina nabízí, není moc „Family Friendly“).
Výhodou lezení v Kotlině je západní orientace, takže do cca 3PM i během slunečních dní udržujete tepelný komfort třeba mikinou a navíc od auta dvouminutový nástup jen tak v cuklích. Tímto ale plusy oblasti končí (sice hezké a relativně dlouhé cesty, ale všechny bohužel, tak nějak na „jedno brdo“, plotna připomíná takový „přerostlý“ Helfštýn). Blízkost cyklostezky a pohodový plácek je jakoby předurčen na rodinou pohodičku!
Ale zpět do práce…
Více info + FOTO
Tak jsem se letos „proguidoval“ k dospělosti! Započtu-li totiž i rok tzv. aspirantských túr (vodění pod dohledem
Jaro Michalka), které bylo nutno absolvovat před závěrečnými zkouškami v Chamonix a italských Dolomitech, tak je to v součtu právě osmnáct let profesních potulek po tatranských vrcholech! Dříve celoročně a tak nějak „tatransky celoplošně“, nyní už jen v letních dnech a povětšinou na „Géčko“ (Gerlachovský štít). Poslední roky již více na pohodu (viz:
ZDE). Dva dny vodění prokládám dnem volna, tedy v ideálním případě, dovolí-li počasí! Je to přesně opačný vzorec než v jakém jsem fungoval dvacet let v hasičském „full-time džobu“ - 24 on shift/48 off. Před pár léty jsem byl schopen zvládnou v kuse devítidenní šňůru, dnes bych se nejspíš po čtyřech dnech nějak porouchal (pokud by náhodou vydržel podvozek, tak by mi ale asi hráblo…). Holt, nějak si ta regenerace žádá více času!
Ostudou ale je, že jsem až letos zavítal na lezeckou oblast Dreveník (poblíž Spišského hradu). Po pravdě, byl jsem tam již dříve lézt na krásných vápencových věžičkách jako Marta či Globuska, ale letos jsem se poprvé ocitl v místním lezeckém ráji (pro letní dny a plus/mínus osmý stupeň), sektoru Peklo! Pravdou je, že zamýšlený „den odpočinku“ strávený zde až tak nesplnil svůj účel, ale naštěstí večerní termály ve Vrbově vše zachránily!
Toť můj tip (vlastně dva - lezecká oblast a následný relax, ať už po tatranském ťapkání nebo sportovním „climbingu“), jak být fit!
P.S. Majitelem botiček na úvodní fotečce byl klučina z USA (North Carolina) - prošly „ranní kontrolou“ vybavení, ale v druhé části sestupu (naštěstí) se rozhodly zemřít ve slovenských horách a mnou provedená odborná resuscitace „duct tejpem“ jen o nějakou tu hodinku posunula čas smrti... Po pronesení smuteční řeči s přípitkem byly obřadně uloženy do popelnice na Slezském Domě!
Více info + FOTO
Navzdory nadpisu je srpen 2024!
Dnešní túru většina guidů včera večer rozumně zrušila (změna předpovědi: vítr a srážky). Já měl mladou dvojici ze západních Čech, kterým se TO už stalo 2x (zrušení výstupu) a prý by jim nevadilo trošku diskomfortu, ani téměř jistý fakt, že toho moc neuvidí..., ale RÁDI BY NA VRCHOL (večer již stihli jeden v rámci wellnes, mi cestou prozradili...), nebude-li to velký risk. Vycházeli jsme lehce po čtvrté ranní od Sliezského domu, kde byli ubytováni, no a před jedenáctou jsme byli zpět (tentokrát jsme „vyvrcholili“ ve trojici). Ano, lehce „navlhlí“ a i čepice se tentokráte hodila. Nerad v takovém počasí chodím, ale poměr: RIZIKO (respektive spíše jen trocha nepohodlí) vs MLADICKÉ NADŠENÍ (které jsem z nich cítil), hrál jednoznačně pro ně! Na magistrále jsme pak vedli i debatu o výstroji a výzbroji a já si uvědomil, jaký materiál mi dnes opět zpříjemnil pošmourný den... Sedm let starý text jsem odpoledne dohledal a zde jej máte:
MYŠLENKA: Pustit se do hodnocení „prádélka“ je vskutku ošemetná věc... V minulosti se mi jeden, pěkně ve dvou rozjetý příslib večera při svíčkách, právě neuváženou hodnotící poznámkou rázem změnil na osamocený noční běh při svitu čelovky…,
…ale člověka to poučí! Mělo by, takže vlastně nevím, proč dnes jdu opět „bruslit na tenkém ledu“, „chodit po ostří“ či prostě jen „s kůží na trh“, ale jdu do toho! Ovšem s podmínkou, že mi tu kůži bude chránit jen a právě Polartec® Alpha®!
Více info + FOTO
A pohledem na spokojený úsměv Manal, ještě doplněný vše vypovídajícím gestem by vlastně tenhle report mohl skončit...
Hotovo!
Ale šťouraly by mohlo napadnout, že víkendová spokojenost v dívčině tváři souvisí spíše s konzumací toho smíchovského iontového nápoje a ne s parádním polezeníčkem v manínské oblasti Vlna! Takže v rámci rozptýlení veškerých pochybností jste zváni k návštěvě! Tedy spíše ti, kteří se nebojí delších odlezů, tvrdé klasifikace a přijde vhod i umění zakládat vlastní jištění (tedy mít i co). Vy, kdo se v popisu poznáváte, určitě dojeďte prověřit své technické, silové a morální kvality na poctivé „old school climbing“ oblasti Velkého i Malého Manína (nový průvodce z roku 2023 od Jany Kalásové se Vám bude hodit: ZDE).
No a pro ty bojácnější, kteří ale také touží po nakažlivém stavu mysli „úsměv na rtu, dobrou kartu…“, pro Vás máme ve vzdálenosti pouhých deseti kilometrů (vzdušnou čarou, severovýchodním směrem), sice nižší, ale zato PŘEjištěnou Májovou stěnu u Hričova (střední a vyšší obtížnost)!
P.S. Nezaměnit za blízkou oblast Paština Závada (lehčí cesty)!
Více info + FOTO
Sardinka vypustila další kousek…, po nějaké době následoval telefonický dotaz: „Tati, proč mi k tomu něco neřekneš? Vždycky jsi reagoval.“ Tak jsem tedy vyložil karty - ve zkratce: „Písnička celkem fajn, rytmicky se mi zdá chytlavá, ale na mě nějak přerefremováno… Klip statický a ničím mě nezaujal. Sorry dcerunko, ale neoslovilo mě to a nějak tomu asi nerozumím!“ Jak nad tím přemýšlím, tak nejtrefněji to shrnula jedna naše letitá kámoška: „Petis, neznat dobře Vaši rodinku, tak si myslím, že holka volá do světa o pomoc!“ A to mě fakt dost pobavilo a nelze než souhlasit!
Následně mi bylo Sardinkou vysvětleno, že u její „cílovky“ to má úspěch a sledovanost na Spotify větší než se očekávalo. Takže je vše jak má být a já chápu, že názor „boomera, který zamrzl“ (tak jsem se nadefinoval sám) na Waldovi Matuškovi, Haně Hegerové, Hudbě Praha či Wohnoutech je jaksi „mimo muzikální mísu“ a hodnotící škálu! Tak si třeba poslechněte a posuďte sami...
Každopádně příště již zase ZDAR ZE SKALNÍHO, MÉHO TO SVĚTA (tam se na rozdíl od hudby orientuji celkem s jistotou a pobyt v něm mi to dává čím dál větší smysl).
Více info + FOTO
Poslední červnová neděle 2024…, panimáma dle domluvy dorazila lehce nad ránem z
FM City Fest, dala sprchu a tím byla připravená na přesun do lesů bavorské vysočiny! Klobouk dolů, já bych to už takhle nedal a prospal bych nejspíš celý den…
… ne, naštěstí ta pravačka s „bebínkem“ na dlani není moje vlastní (vypůjčil jsem si jen foto z
www.lezec.cz, jakožto ilustrační)!
Ale popravdě, taky jsem se vlastně na chvíli tak trošku porouchal a ZASTAVIL... Samozřejmě, že JEN a jen vlastní vinou… nenaslouchal jsem s dostatečnou POKOROU a podlehl našeptávání EGA, spěchal a výsledkem je pohmožděný „middle finger“ neboli po ostravsku „fakáč“, který jsem po vzoru profesionálů umně zašrouboval do prečínské mono dírky… a HOTOVO! Dobu léčení budu mít přibližně stejně dlouhou jako ten „kluk z plakátu“ (modřina mezi DIP a MCP se mi už ale třeba vstřebala, JUPÍ!
Tož tak děcka! Opatrujte se a nespěchejte, vždyť ty hory či skalky nám NEUTEČOU, NEMAJÍ NOŽIČKY!
P.S. Učte se tedy pokud možno z chyb těch druhých, méně VÁS to bude bolet (říká TohoČasuBolavýPanPETISChytrý).
Více info + FOTO
Většinu letošního roku jsem zatím strávil mimo domov (Laos, Thajsko, Itálie). Nyní, začátkem dubna jsou již sluneční paprsky dostatečně silné, aby mé studenokrevné tělíčko přivedly před polednem k pohybu i na blízkém Slovensku! A jelikož je již druhým rokem uzavřená top SK oblast - SÚĽOVSKÉ SKÁLY (no, sice znám týpky co tam lezli a oblast lezecky navštěvují i v roce letošním, přes oficiální zákaz…, nemyslím si, že by se to mělo takhle „řešit“). Myslím si ale, spíše jsem přesvědčen, že pokud bude tato restrikce trvat déle než další dva či tři roky, příroda si vezme zpět „své“ a my se v této lezecky i krajinově geniální oblasti již nikdy na lano nenavážeme! Možná právě o tohle těm čtyřem „kvaziekologům“ ALE jde…
Každopádně nové oblasti u našich východních sousedů (a to nejen v lokalitách z nadpisu!) stojí za Vaší návštěvu, jen se připravte na „lehce přitvrzenou klasu“, aby vaše lezecké ego případně nezačalo trpět poruchami spánku, hihi… Takže pomalu hybaj z tréninkově vděčných umělých stěn do přírodních vertikál, převisů a nekonečných variant chytů a stupů… Síly nejspíš máte po zimě dost, NYNÍ je nejvyšší čas ladit techniku a „zvykat hlavu“ na delší vzdálenosti mezi jistícími body, protože zvláště ČESKÉ PÍSKOVCOVÉ TERÉNY (tentokrát již ne jen slovenské, ale přímo „světové TOP destinace“) by Vás mohly zaskočit, jupí!
Více info + FOTO
- U nás (Česko) ZIMA, tam (viz. nadpis) LÉTO. Skóre je tedy 0:1.
- KiwiLand mám spolu s DownUnder (Austrálie) už léta na „seznamu přání“. Takže 0:2 pro návštěvu.
- Jak na ostrovu, tak na světadílu (no správně na kontinentu) mám zázemí u známých, takže opět bod pro, tedy již 0:3.
- Nadšení a to i s ohledem na délku letu jsem v sobě našel, takže opět + jeden bodík a v součtu jasně vítězné skóre 0:4!
Jenže…, po důkladnějším teoretickém nastudování „NZ Climbing Crags“ a následné konzultaci s těmi, kteří již fyzicky pobyli v novozélandské vertikále a to jak na vápně, žule, břidlici a koneckonců i jejich písku, jsem návštěvu o nějaký ten rok posunul! Přeci jen jsou to, tedy ve srovnání se sportovními oblastmi, které mám blíž a nabízí mnohem větší lezecké možnosti, prostě jen KVAKY!
Více info + FOTO
Tak to máte: z centrální tržnice uzená červená paprika, originál langoš či maďarská specialita Libamáj (husí játra), dále dřívější královský lék, nyní již volně prodejný 40% likér Unicum, poté pověstné palačinky Gundel Palacsinta a zákusek Dobos Torta ve vyhlášené kavárně
Gerbeaud (pravda, z ceny mě málem jeblo i přes to, že jsem byl předem upozorněn, ale co…). Suprovní byl večerní výlet lodí pod dunajskými mosty, kdy v podstatě kopírujeme trasu
Šonkova životního letu Red Bull Air Race z roku 2018 (ano pouze ve 2D projekci). Také bylo záhodno navštívit největší synagogu v Evropě a při jednom trampování i Gozsduovy dvory ve staré židovské čtvrti (parádní jazzové kluby tzv. „krčmy v ruinách“). Iva toho samozřejmě zvládla, z nabídky historie a architektury bývalé čtvrti Buda i Pešť mnohem více, já se dobrovolně nanominoval do role podpůrné taxi služby… No a zastávka v léčivých bazénech
Mosonmagyaróváru byla skoro povinnosti, nemyslíte? Přístřeší nám jako vždy spolehlivě zajistila „bivakovací dodávka“. K oboustranně spokojenosti (viz. P.S.#1) tedy byly v rámci velikonočního volna natočeny nějaké ty společné „ManželskéMotoHodiny“, JUPÍ!
Více info + FOTO
Celou dvanáct set kilometrovou cestu z Prahy do Janova jsme prokecali, páč jsme se dlouho neviděli… Dvaceti hodinovku na trajektu do Palerma jsme zase většinu času prospali. Ale jsme tu! Mafiáni jsou asi někde zalezlí v baru ve městě, takže my nerušeně lezeme každý den v jiné oblasti v okolí Palerma. Já bych se někdy v budoucnosti na pár dní klidně vrátil do Bauso Rosso, pro mě absolutní top oblast celého výletu (krátce po našem návratu se objevilo
TOHLE)! Profily cest jako někde v Margalef, ale nalepte si do toho různé stalaktitové krapasy a parádní tufy, úplná bomba polezeníčko! Pravda, hodilo by se více síly… Ale to předbíhám, jsme na výletě teprve týden… (Valdesi, Roccia dello Schiavo).
Druhý týden začne stokilometrovým přesunem po pobřeží na západ do Custonaci. Sice menší, ale přesto parádní oblasti Never Sleeping Wall, kde jsou cesty blížící se čtyřiceti metrům a podstatná metráž opět vede po neskutečných tufových linkách. Když opět předběhnu, byla by to pro mě destinace „numero due“! No a v Rocca di Cerriolo se taky na jeden či dva dny zastavte, až pojedete kolem! To v blízké Grotta di Cerriolo si asi moc nezalezete, ale zato můžete omrknout nejtěžší cestu Sicílie (Climb for Life 9a - Adam Ondra).
Více info + FOTO
Zatímco my se s panimámou bezstarostně potulujeme světem a užíváme sluníčka (viz. ZDE), naše dcerunka Sára si doma, respektive v Praze na studiích, nehlídána, vypustila do světa další střípek ze své tvorby...
Ale co, asi jo, vždyť: „Kdo si hraje nezlobí!“, jen pro mne to asi bude navždy Sardinka, jinak ale prý Sara Noff, tak jen ať víte, hihi...
No a vlastně přesně za týden, v pondělí (4 .3. 2024), před naším nočním odjezdem s Fráňou směrem na trajekt do Janova za dalším lezeckým putováním, tentokráte po sicilských skalních oblastech, máme sraz - a to ještě i s Ondrou - na jejich ročníkovém divadelním představení v divadle Debut... To jsou mi věci! Ale už teď se MOC těším, to zase jo (a to na všechny, jasan)!
P.S. Ať se ti tedy i nadále DAŘÍ, v tom mi neznámém světě hudby a umění, JUPÍ - a posílám pusinku!
Více info + FOTO
…pěkně po pořádku! Původně jsme měli v plánu krátké dovolenkování s Ivou na jihu Thailandu již někdy kolem roku 2010, ale islandský sopečný prach tehdy usadil lednový letecký provoz - CANCELED! Nyní zase byly Laos i Thajsko “pokovidově” uzavřené země až do podzimu 2022. Takže KONEČNĚ TEĎ, pár dní po Novém roce 2024 je cesta otevřená a my sedíme v letadle směr
VIE - BKK! Necelé dva měsíce mého pobytu a “útěku před chladem a sněhem” jsou rozděleny na tři rozdílné trimestry;
Ten první trávíme s Mr. Berťou v Green Climbing Home, v laoské suché džungli poblíž Thakheku, města ležícího na řece Mekong. Pro nás nové a zcela neuvěřitelné 3D lezení mezi stalaktity a tufami, kde jsou ve velkých převisech fixní expresky již na některých 6a a ještě je polovina z nich prodloužena klidně i metrovou smyčkou! Jednak absolutně ztrácíte ve střechových převisech orientaci a když už konečně lezete „hlavou nahoru“, připomíná vám to spíše lezení po ledových snoplech, jen bez “zbraní” a zimní výbavy! Kemp založil německý pár v roce 2010, krásně a za levný peníz se tady o vás postarají! Co nás překvapilo?
Více info + FOTO
V naší domovině se
sněhová nadílka den ode dne, dle pravidelného „večerního telefonního randění“ s panimámou, kumuluje…, tady se objeví krásný cumulus pouze zřídka po poledni na většinou jinak vymetené obloze. Ano ostrov, tedy sem tam foukne, ale polední teploty oscilují kolem příjemné dvacítky! Chcete-li „opravdovou sportovní lezeckou podmínku“, stačí se jen přemístit do stinné části dané oblasti - jistič obleče mikinu či „peří“, nasadí kulicha a může vyslat spolulezce v „letních doplňcích“ vzhůru do boje!
Pohybujeme se v sektorech s délkou cest 10 - 40 metrů (převážná většina námi vybíraných linek má kolem 27 metrů, ale je tady i možnost krásných „multi-pitch“, máte-li zájem…). Obtížnosti volíme mezi 6a - 7b a tak si všichni „účastníci zájezdu“ najdou to své, ať máš 26 let biologického věku a teprve před dvěma roky jsi přišla o „lezecké panenství“ nebo ti naopak bude brzy 70 a v „lezecké aréně“ se pohybuješ už přes půl století! Společné večerní pálení ohně v apartmánovém krbu, už jen dotváří nadstandardní POHODU naší partičky zástupců tří generací „sedmi statečných“, unavených po celodenní PRÁCI ve skalách… Mallorca určitě stojí za Vaší lezeckou návštěvu, na tom se také všichni shodujeme!
P.S. Jen se nenechejte v půjčovně ukecat na elektromobil (ale o tom vám velmi poutavě mohou příležitostně a osobně poreferovat hned dva členové „Mallorca’s Climbing Dream Team“, hihi…).
„BUĎte FIT!“ (při tom datlování do klávesnice, Vám už popřeji hezké Vánoce, pohodu a hlavně ZDRAVÉ TĚLO A VZTAHY a to nejen v tom nadcházejícím roce 2024!
Více info + FOTO
Asi znáte moudro: „Když je žák připraven, učitel se objeví!“ No a jelikož potřebuji ve svém lezeckém projevu (mimo jiné) zapracovat na vytrvalosti v lehce převislých liniích a jelikož si hodně s tím „StarýmMoudrýmVousáčemTamNahoře“ povídám (a to nejen o lezení), nemohl mi být seslán větší specialista v tomto oboru než legenda ostravských legend - Fasol (kdo by neznal Aleše Fialu), no ne?! Ujíždíme tedy nastupující paní Zimě (Lysá hora dnes 22 cm sněhu) směrem jižním, nějakých těch 800 km, do příjemně plusových, dvojciferných teplot! K tomu si přidejte modré nebe, bezvětří, dvě - 70 a 80 metrová lana, něco málo přes padesát expresek, jedním slovem IDEÁL! No a tak jsme v konečném důsledku vlastně jen limitováni regenerační schopností kůže na bříšcích prstů… a vlastně ještě pátečním odletem z vídeňského letiště na Mallorku (přidají se Hanka, Manal s Breptou a o pár dní později přistane na ostrově „pod palmami v Palmě“ i Bořina s Luďou - bude dvoutýdenní veselo!).
V roce 1935 Jan Antonín Baťa inicioval finanční sbírku
„Fond pro výcvik 1000 nových pilotů republice“. Už si ani nevzpomenu kde a kdy jsem se o té informaci dozvěděl poprvé (že by už v minulém století?). „Na tuty“ ale vím, že „lezecká parafráze“ mě napadla jednou k ránu (před pár dny!), těsně před probuzením, po návratu z
islandské šoférsko-pracovní mise. Nevím proč, ale kvapně jsem tu tisícovku pilotů, ještě v takovém polospánku převedl na 1000 dnů (tedy cca 33 měsíců - 2 roky a devět měsíců), to už jsem byl ale při plném vědomí, omrkl bankovní účet a s radostí zjistil, že si podobnou „sbírku“, jen s trošku upraveným názvem a vlastně i obsahem: „Climb now work in a thousand days“ mohu před dnešním polednem sám vyhlásit, po poledni uzavřít, večer s mým novým plánem seznámit ženu, no a den následující už jen začít čerpat a realizovat!
Z plného snění do snového realismu - to jsou bomby! Bude to ale masakr, takovou dobu vydržet NEPRACOVAT (nebo alespoň co nejméně), tedy z pohledu výdělečných činností a naopak MAKAT na posunutí lezecké výkonosti..., CO JSEM SI TO NA STARÁ KOLENA VYMYSLEL ZA KOKOTINU! To jsem totiž také někde zaslechl, prý: „Následuj své sny.“, ale třeba i: „Komu tím prospěješ!“, ha!
P.S. Ale co, PRUBNU TO, když už mám tu možnost! Vlastně jen tak poznám, co na to moje „hlava a tělo“ bude říkat a jaké bude případně hledat výmluvy! Koneckonců ukončit tento experiment mohu kdykoli, nikdo mě nenutí, nikomu nejsem zavázán a rozličné „manuální roboty je kolem furt dost“ - pro případ předčasného vyčerpaní sbírky, jupí! Takže: „Díky pane Antoníne, Vy jste ale byli hlavy!“ (jen je škoda, že to brácha nedotáhl s tou Argentinou..., to by byla TEPRVE PARÁDA)!
Více info + FOTO
Tak rok se sešel s rokem, stojím na pražském letišti a spolu s dvacítkou výletníků
CK Adventura čekám na odbavení pro let OG 535 do destinace Reykjavik. Po přistání si přebírám, mi již z loňska známou blonďatou krasavici -
Tatrabus (bývalé dakarské doprovodné vozidlo s předělanou nástavbou pro právě těch dvacet „píplů“)… a islandské putování začíná!
Nejvíce denního času strávím za volantem, hned poté to jsou hodiny věnované přípravě a výdeji stravy no a pak následuje „likvidace“ nádobí po snídaních a večeřích (průvodcem a hlavním kuchařem je Tule aneb Honza Kolanda, který je zde již po pětapadesáté, takže já jsem jen takovým „kuchyňským RC řízeným modelem“…). Další čas pak sebere údržba „přírodní blondýny z Kopřivnice“, no a nejméně ho bohužel zbyde na spánek! Naposledy jsem byl busem s větší skupinou lidiček v roce 2004 a co se od roku 2006 věnuji vodění, tak trávím pracovní čas s jedním či dvěma klienty… a to je panečku sakra VELKÝ rozdíl!
Více info + FOTO
Cestu svým „bydlíkem“ z práce ve Vysokých Tatrách na letiště PRG (které mě teleportuje na další pracovní destinaci - o tom viz. výše) jsem jednak přerušil ve svém „base campu“ ve Frýdku-Místku, kde jsme měli rande/sraz se ženou Ivou (trampovala s kámoškama po Arménii). Přivítali jsme se, povykládali, pračka mezitím vyprala, já přebalil, umyl schody (abych zase mohl jít ven...) a ještě jsme se dvakrát stihli rozloučit...
Opět tedy „On The Road“... a tou další, dvoudenní zastávkou byly Suché skály, kde se konal již 17. ročník HandiCampu... o tom ale více: ZDE!
... poté jsem s dobrým pocitem volně pokračoval směrem na to, na začátku příspěvku zmíněné pražské letiště... POŘÁD SE TOTIŽ NĚCO ZAJÍMAVÉHO DĚJE!
Více info + FOTO
Druhá zářijová neděle je tady a já pro tuto sezónu zavírám svojí „tatranskou služebnu“… šest týdnů v Tatrách, průměrně pět túr týdně…, krásný čas a chvíle strávené s klienty při výstupech (s každým to bylo jiné a fajn, ale letos zvlášť vypíchnu Filipa, účastníka zajímavé akce resp. rekordu na Kilimandžáru - více:
ZDE, určitě to stojí za shlédnutí..., stejně jako
ZDE - Braňo, kolega guide - ale potápěčů v zatopených chodbách opálového dolu a to prosím kousek od Prešova!).
Loňská návštěva oblasti…, TOTÁLNÍ nadšení a následné zakoupení dvou dílů obsáhlých průvodců…, takže je letos jen snesu do solárním panelem „upgrejdované“ červené plechovice a jelikož Sardinka tráví tohle léto v Práglu a panimáma začala prázdniny v Chorvatsku, stačí mi jen pozavírat doma okna a mohu vyrazit a tím si vlastně i plním daný slib, že z „Jury“ si udělám takovou červencovou tradici!
Ano, od roku 2007 jsem držitelem „full licence“
UIAGM (16 let, to už je nějaký ten ČAS s klientem strávený v horském prostředí, no ni?). V nynější době (podzim 2023) však již sám o sobě nepřemýšlím jako o komplexním „horském vůdci“, ale pouze o takovém „Only-Summer-Part-Time-TATRA-Guide“…
CO TO ZNAMENÁ?
V letech dřívějších jsem skrz zimní sezónu měl dny zaplněné FREERIDEM (destinace v Evropě a USA), SKITOURINGEM (norské Lofoty, Hoch Tirol, Haute Route…), taky nějaký ten den HELISKI (norská a švédské základny za polárním kruhem). V průběhu posledních let jsem zorganizoval a sám i absolvoval pár MINIEXPEDIC (Elbrus, Kilimanjáro, Aconcagua, himálajské potulky…). V letním čase jsem pak vodil na přání všemožné ALPSKÉ TÚRY (Mont Blank, Matterhorn, Grossglockner…). To vše bylo a bylo to ve své době fajn!
Pro rozuzlení kliknout níže na:
Odpolední telefon a na druhém konci pomyslného drátu Brepta s Hankou, oznamující, že se narychlo rozhodli vyrazit na vyhřátý italský vápenec, za vůni moře a zda se nepřidám… Abych nemusel sám za volantem „ukusovat“ z těch 1400 km (navíc jsem už před delší dobou rodince přislíbil na další neděli návštěvu Národního divadla - Naši furianti a Ondra Malý v roli ševce Pepy…, jupí), tak jsem jen tak, bez velkých očekávání vytočil numero na Matěje (Tomáš Štěrba) a ten vůbec neváhal, bylo tedy rozhodnuto! O pár hodin později se už v
údolí pohybují dva miniobytňáky s českou espézetkou… Počasí přeje, sluníčko hřeje…, co víc si můžeme PŘÁT, no NI?! Navíc má Hanka pár tipů (a to parádních) od Tondy Češky a tak nám, třem chlapům, všechno PĚKNĚ plánuje…, JAK JE TEN ŽIVOT JEDNODUCHÝ: jen jíst, spát a LÉZT! Šest lezeckých dní, nějaký ten „rest day“ a následuje noční přesun do Práglu, sprcha a pak už jen VELIKÝ POTLESK všem účinkujícím (moc mne, jakožto známého hluchotě, překvapila parádní akustika ND, ale hlavně poznatek, že není žádný rozdíl v pletichaření komunálních politiků dnes a před těmi 200 lety, kdy se děj realistického dramatu odehrává…, HOWGH).
… nemusíte být zrovna zarytým vexilologem abyste dle vlajky správně lokalizovali destinaci, kam jsme vyrazili za teplem… Jen upřesním, že hlavní záměrem byly (jak jinak)
lezecké oblasti chorvatského ostrova Hvar (zbyde-li čas, síla a nálada, uvidí se co dál)!
... já prožil tu svou DERNIÉRU dnes ráno na závěrečném natáčení dětského soutěžního pořadu BLUDIŠTĚ (Česká televize Ostrava prodává své objekty v Radvanicích, tedy po létech končím s příležitostnou výpomocí) a ihned po „Tygřím skoku“ fofrem na vlak - směr Prágl, kde má svojí dnešní večerní PREMIÉRU dcera Sára (umělecky už déle
Sara Noff, pro mě ale asi už navždy Sardinka). Už pátý den „warm-up singer“
POKÁČE, dnes v Lucerna baru... a to jsme si s panimámou nemohli nechat ujít, no ni?
Takže ač byl ten dnešní den tak trošku ve stylu Hop-on Hop-Off LeoExpress train..., ale co, když jste mladí, zdraví a bohatí (na zážitky) jako já s panimámou, dá se na tu únavu tak nějak zapomenout... URČITĚ TO STÁLO ZA TU CESTU, JUPÍ! Díky a ať se ti na té tvé CESTĚ daří holka, co víc ti/si přát?!
Více info + FOTO
Zatímco Cristóbal Colón alias Kolumbus ve svých 54 letech bohužel zemřel (u mne sice tato číslovka naskočila před dvěma měsíci, ale pevně věřím, že rok 2023 bude mít šťastnější průběh), on vyplul na svou první plavbu ze španělské Huelvy (a pánové a dámy, je už to skoro 531 let !), já se vydal na svojí měsíční sólo pouť právě do Španělska…
Pomalu se blíží konec března, můj miniobytňáček je už opět zaparkován v bezpečí mateřského parkoviště u místeckého Mountfieldu a já v pořádku a nadmíru spokojen doma. Po sněhu ani památky a celkem teploučko, JUPÍ…, zima je PRYČ!
Resumé: Za ten necelý měsíc bylo najeto 5800 km, navštíveno 12 lezeckých oblastí (pokud započítám i Sharma climbing gym Gavà v Barceloně)...
Více info + FOTO
Značka se mi moc líbila…, ale žádný nápad k nadpisu!
Zmohl jsem se jen na pouhý překlad (ještě k tomu gramaticky nesprávný - jasan, jednotné číslo namísto množného). NÁPADY, no ale VLASTNĚ PRÁVĚ O NĚ TADY JDE, uvědomil jsem si po chvilce přemýšlení!
Když jsem na podzim loňského roku opustil „Facebookovou platformu“ s myšlenkou, že si budu sice dále hladit své ego, ale již ne tak veřejně, pouze skrytěji, zde na svých stránkách, v rámci takového osobního virtuálního/elektronického deníčku a pro pár skalních čtenářů…, ale po několika měsících jsem se přistihl při myšlence, že se k dalšímu sepisování vlastně musím spíše nutit, než abych se těšil, jak tomu bylo dříve! Ha, ZRADA - asi jsem se za těch pár let datlování do klávesnice tak nějak „pisatelsky vyejakuloval“, mentálně vyčerpal nápady nebo že by jen prostý úbytek testosteronové nálože, kdo ví?!
Co na to „lodní deník“?
Více info + FOTO
Od minulých potulek s Ivou na óbr křižníku po karibských ostrovech uplynulo více než 1400 dní…
Častěji jsem nyní mimo domov a válím se někde v prachu pod skálou, navíc se mi to tak zalíbilo, že jsem se v podstatě ze dne na den zbavil všech zimních cajků (od skialpů až po zbraně na lezení v ledu…, nechal jsem si snad jen dvě čepice a jedny teplé rukavice, hihi…) a plánuji podstatnou část následujících minimálně pěti zim trávit popolízáním někde v teple! Nyní, koncem února nabalím svoji obytnou plechovici a vyrazím na cca měsíční „sportovně-edukativní pouť“ do Špáňa (lézt s podobně postiženými lidmi z celé „zeměgule“, které dosud osobně neznám v oblastech, kde jsem ještě nebyl a zároveň se zkusit naučit trochu „blekotat Español“… Proto taky vyrážím sám, samotinký, aby mě to donutilo klábosit!).
Panimáma by si ALE ZASLOUŽILA taky nějaký ten výlet…
... TAKŽE...
Více info + FOTO
„Kdo jim tak říká a co to tedy vůbec ti batůžkáři vlastně jsou?“
Před patnácti lety jsem příležitostně pro kluky z A-tek rozvážel jimi zkompletovanou komunální techniku. Nejčastěji k novému majiteli do Srbska či Rumunska, méně často jsem odvážel „neposlušné kusy“ na speciální „elektroservisní kliniku“ do Berlína. Taky jsem párkrát kočíroval malinké, novotou vonící zametače anglické provenience - Scarab - z Tonbridge ležícího jihovýchodně od Londýna k nám na Moravu. Zajímavá práce - vyzvednete zánovní „nákladní plechovici“ a „po ose“ zamíříte na místo předání, odkud se posléze probíjíte zpět do chaloupky v podbeskydí…, vlakem, busem, stopem, letecky, jak je libo - záleží jen na vašem rozhodnutí, týkajícího se jednak časové a finanční nákladností zvolené přepravy, často v nepřímém vztahu s její dostupnosti a komfortem. Měl jsem na každou cestu již předem určený obnos a jak jsem si jej prošustroval bylo jen na mém uvážení a schopnostech improvizace! Parádní, ne?!
A co se dělo dál?
Více info + FOTOVšem nám ty naše spoje sbíhající se na pražském letišti časově klaply a tak nyní můžu v klidu a pohodě bandičku (Hanča, Dáša s Tomem a kamarádem Jirkou, nelze opomenout zbytek ostravské sekce: Chýlas, Brepta a Žofin) v odletové hale hostit originál, mnou právě této partičce dovezeným sardinským červeným vínem! Někdy v půlce prázdnin jsem za pár korun (euro) domluvil pobyt se snídaněmi, včetně dopravy z a na letiště v tureckém kempu JoSiTo…, prostě čeká nás „pravá turecká dovolená“ nebo spíše Antalya trošku jinak, než je zvykem - u moře!
Každopádně jsme tady - ve skalách, jupí!
TEZE: Vždy se mi na opačném pohlaví líbily krátké tmavé vlasy!
Parádní „frankenjurská dovolenka“ je minulostí…, pár dní tedy trávím doma. Odpočívám a mimo jiné se „zákazníky“ datově konkretizujeme již předem domluvené akce. Problémem ale je, že letošní počasí, možná už spíše klima a to nejen na alpských štítech, je tak nějak zvláštní. Následkem toho přibývá nepředvídatelných sesuvů, dříve bezproblémové ledovce se otevírají a stávají se potenciálně nebezpečnými, obecně narůstá počet nehod v horském prostředí a ne náhodou tedy národní asociace přestávají UPROSTŘED SEZÓNY vodit (francouzští vůdci zavírají nejpopulárnější cestu přes „Goüter“ na Mont Blanc, italská asociace do odvolání nevodí na Matterhorn po hřebeni „Liongrat“, Rakušané upozorňují na problémy na tyrolské Wildspitze a kluci z naší asociace čelí problémům s trhlinami dokonce na Velkém Zvoníkovi, populární to prázdninové destinaci).
Ve Vysokých Tatrách, mých „domácích“ MINIvelehorách, se tyto změny projevují prozatím pozitivně - letos se ještě neobjevila odpolední bouřková činnost vznikající z převývoje termických kumulů! Buď celkem předvídatelně prší následkem přechodu frontálních systémů nebo je prostě SLUNEČNO! Více na FB např.: ZDE, ZDE nebo ZDE.
Více info + FOTO
Počátkem jara jsem se s frýdecko-místeckou bandičkou domluvil na návštěvě vápencové oblasti sportovního lezení
(viz. FB), která se rozprostírá severovýchodně od Norimberku a má velikost asi jako Severomoravský kraj… (však taky oba dva díly lezeckého průvodce od
Gebro Verlag mají přes 1500 stránek!).
TAK jsem se po čtyřech létech ocitl pracovně OPĚT ZA POLÁRNÍM KRUHEM!
Zdar Všem tam “venku” na sněhu!
STEJNĚ RYCHLE jako ve čtvrtek dopoledne 20.1. přešla přes to naše Království České podružná studená fronta, tak STEJNĚ RYCHLE jsem já musel změnit plány na následujících OSM TÝDNŮ. Návštěva ordinace se změnila v akutní příjem (vyřešeno poškození předního zkříženého vazu, vnitřního menisku a když už se v tom koleni hrabeme, tak přidáme preventivní dvojnásobný návrt chrupavky, hi hi). Vše jsem mohl, včetně odborného komentáře pracovního postupu na té „ortopedické resp. chirurgické dílně” pozorovat online ve fullHD! A řeknu Vám, byl to zážitek srovnatelný se sledováním Dakaru či Tour de France, paráda! Jen je trochu škoda, že se to odehrávalo na mém vlastním kopytě!
Každopádně tímto MÓÓÓC děkuji celému týmu ortopedického oddělení nemocnice Krnov. Zvláště pak oceňuji neskutečnou odbornou zručnost a smysl pro humor (a to i na sále) pana primáře MUDr. Mojmíra Svobody, díky jeho pevné ruce a zkušenostem budu zase brzy SKÁKAT PŘES KALUŽE!
Děcka dejte POZOR na to co si přejete, může se vám to SPLNIT!
P.S. Plány na ty dva nadcházející měsíce byly opravdu ZCELA jiné, ale co už, no ni?! Často jsme hlásal, že: „Zážitky nemusí být hezké, ale silné!” - tak je prostě takové mám…
NEVER STOP CLIMBING & SKIING! (dovolím si dodat)
Aby nadpis příspěvku dával smysl a zároveň platil výrok na té „geniálně upravené dopravní značce“ (mimochodem dosti trefně vystihuje můj celoživotní postoj), podobná, ale obecně platná analogie je domnívám se vyjádřena také třeba v mottu: „Život není udáván plynutím ČASU, ale ENERGIE“ - aby tedy obé bylo pro mne validní (nadpis i výrok) - proto jsem dnes výpovědí ukončil jedno dlouhé (dvacetileté) období života. Ukončil proto, abych po dokončené rekonvalescenci mohl plně nasměrovat veškerou energii tam, odkud ji zároveň i „cucám“, do horského prostředí - takové „MOUNTAIN PERPETUUM MOBILE!“
P.S. Legenda pro ilustrační foto alias ikonu příspěvku: Dopravní značky upravující přednost - Dopravní značka „Stůj, dej přednost v jízdě!“ (č. P 6) přikazuje zastavit na takovém místě křížení v čase, odkud máš co nejdokonalejší rozhled po své minulosti a alespoň nějakou představu o cestě směřující do budoucnosti. V zásadě značku doporučujeme použít dle individuální odvahy, zvláště pak při výskytu složitější životní situace. Značky se mimořádně užívá též bez „dodatkového upřesnění významu“ (zde: NeverStopClimbing) nebo v kombinaci s výstražným křížem - tzv. „křižovatka poslední instance“ (průběžně a pozorně při své životní jízdě sledujte dálniční návěstidla a těmto mimoúrovňovým křížením se snažte vyhnou. Většinou následuje už jen reflexní značení IP 10a - slepá ulice).
V případě využití rozmístění v pozici tzv. „FourWayStop“ (např. USA, Kanada, Mexiko - alespoň tam jsem je v minulosti na vlastní bulvy viděl!) důsledně doporučujeme nasadit lehký úsměv na tváři a kavalírsky dát přednost v jízdě potencionálním „Kamikaze Riders“.
„Having a good, solid understanding of the rule of four-way stops is one of the best ways to prevent collisions, road rage, and frustrations when you approach one of these intersections.“
„8 Bottles of Wine“, kdy jindy „vypustit láhve“ do světa než 8.8. v 8 PM!
A o co běží? Sardinka (dcera) odmaturovala, pořídila si řidičák a tak nějak celkově vzala život do svých rukou… První dílo její svobodné tvorby máte nyní před sebou (v šuplíku má dalších textů spousty, stejně jako nápadů v hlavě). Zbývá mi už jí jen koncem prázdnin pomoci se stěhováním do Prahy za dalším vzděláváním a případné kariéře ve zvoleném oboru... (pane Lorenc, uvezu to vůbec- to totiž máte: postel, skříň a stůl, bike, plavky a boty na běhání, saxofon, klávesy, kytara, nějaké ty mikrofony a dráty…).
Tak jí držím palce a přidávám už jen motto (možná ne právě 100% rodičovsko-otcovské, ale holka myslím ví co chce a poradí si - a pokud bude radu chtít - ví, kde najde svůj pokojíček).
„Dá se žít s vírou, s chlastem, s dluhem, i pouhou prací…, ale VŽDY MUSÍŠ TOMU ZVOLENÉMU ŽIVOTU VĚŘIT!“
Sardinko, ať se daří dle Tvých plánů..., přeje fotřík Petis s panimámou Ivou, JUPÍ!
Zdar hasičští borci, studenti, kurzanti a vlastně již i „mokří kolegové“!
„ZAVŘÍT pomyslný KRÁM“ je zdá se, celkem jednoduchý proces, alespoň třeba oproti uzavření ZLATÉHO DOLU někde v Africe! Pomocí datové schránky jsem vcelku bez problémů vykomunikoval přerušení veškerých živnostenských oprávnění jakožto OSVČ, s platností od 1. 8. 2020 a to prosím pěkně od klávesnice z pohodlí a teploučka domova a během jednoho dne!
Tož Vás tady vítám a budu se snažit pobavit, když už jste si udělali chvilku... a začnu asi takhle:
Čtyři dny nepřetržitých a nadmíru kvantitativně vydatných vodních srážek z hůry mi/nám sice překazily další trip ve stylu „Návraty mezi pískovcové věže...“ (v plánu Sušky a Prachov), povážlivě zvedly a zakalily i hladinu Odry, ale do
BOSPORKY se vlhkost nedostala... Trošku to zkrátím! Začátkem dubna v bohumínské sportovní hale (rodiště a base camp výše i níže zmíněné legendy) porodil
Pepe Piechowicz své vysněné a chvíli snad již i přenášené dítě! Kočka již od narození, ta Bosporka! Čtyři a půl metrů vysoká bouldrovka s 240 metry plochy pokryté prozatím něco málo přes 2000 chytů a stupů..., já vím, takových vzniká..., jenže ne s rukopisem Pepeho stavěčských schopností a dovedností! Takže když jsem se tam objevil a zajel do lezeček, úplně jsem po chvíli zapomněl, že jsem na ty PÍSKY nedorazil! A ten kdo zná Pepeho rukopis z cest stavěných na
Hlubině či u
Gendovců, mi bude skoro i věřit! Zbytek má smůlu..., ale každopádně VŠEM doporučuji prozkoumat a prolézt to tam, tak říkajíc „na vlastní kůži“ a skrz naskrz!
Ráno druhého ledna se ke mně přes kontaktní formulář, běžněji spíše používaný k rezervaci túr, dostalo pěkné přání k mým padesatinám, doplněno krásným motivačním dopisem a s tím související žádostí o letní výstup na Matterhorn. Kalendář je však neúprosný - letos již není volný termín! Protože mě mail formou i obsahem opravdu zaujal, spojil jsem se s Josefem telefonicky a NĚCO jsem pro něj přeci jen vymyslel... Následně Pepu, jakožto reportéra Deníku Metro, napadlo se mne na pár obecných věcí ohledně vodění zeptat a
ZDE je výsledek jeho práce! DĚKUJEME!
Stránky jsou spíš pracovního zaměření… po šutrech, sněhu a ledu se již za těch 34 let praxe pohybuji s určitou jistotou nahoru i dolu (jasan, pořád je co „ladit a štelovat citlivost radarových biočidel“, hledat pomyslnou proximitu průsečíku mezi zkušeností a intuicí). Ale blog alias v mém podání kaleidoskop nutno oživit tématem mně ne až tak blízkým, natož když si Sardinka (čti dcera Sára) vyloženě přála mou přítomnost. Už jen obléci se společensky přijatelně mě stálo spoustu sil, ale co by jsme my fotříci, pro domácí pohodu neudělali, že?! No a pohyb po parketu… být to na ledovci, tak jsem co pět metrů v trhlině…, ještě že jsem měl spolehlivou „dance guida“! Sranda to ale byla, zasmáli jsme se (hádejte komu), holka si to myslím náramně užila a já to mám konec konců taky za sebou! JUPÍ!
Teplý a hvězdnatý srpnový večer někde pod tatranskými štíty…, hlava si z ničeho nic začala sama od sebe bilancovat: „Hele Petis brzdi trošku, stačilo ne? Vždyť letos zatím vše klapalo až nějak moc bezproblémově - březnový skialp kolem Berniny, v dubnu heliskiing ve Švédsku, červen Kazbek a Elbrus, červencové Paradiso a Matterhorn, nyní konečně příhodné počasí v Tatrách, takže série fotek vysmátých ksichtíků z výstupů na vrcholy Gerlachu a Lomničáku. Kalendář akcí už máš plný až do Vánoc 2019…, kasička je sice napěchovaná eury, ale stejně tak i tvůj břich, páč se šikovnými a rychlými rekreanty končíte túry vždy lehce po poledni! A právě ta přemíra odpoledního volného času stráveného po tatranských kavárnách a bistrech se na tobě podepisuje a tak by bylo třeba začít věnovat více času sobě a rodině! Rozvířit vodu v plaveckém bazénu, naběhat nějaké ty kilometry v krosových botách po trailech Palkovických hůrek, provětrat bike a znova přivyknou palce netrpět v těsných lezečkách a trošku posunout svoji upadající sportovně-lezeckou úroveň. Taky troška duševní hygieny by neškodila a holky (žena Iva a Sardinka - čti: naše dcera Sára) by určitě ocenily nějakou tu kulturu“?! „Jo, jo, pravdu máš hlavo, DÍKY…“, uvědomuji si probíhající dialog někde na nejasné hranici mezi bděním a spánkem…
„Dnes v noci mi vypadl kostlivec ze šuplíku“, tak nějak se to říká, ne? S touhle myšlenkou jsem se probudil. Ale pěkně popořádku…Bolí mě celé tělo po včerejším „ostrém fotbálku“, venku fouká a prší, což doma na kanapíčku nehrozí a tak se bavím internetem. Cíleně vyhledávám doplňující info k blížícím se skialpovým akcím, sem tam se ocitnu na FB… Najednou jsem nějak nabyl dojmu, že neúspěch je něco, zač je radno se v dnešní době přinejmenším stydět a raději na něj co nejrychleji zapomenout! NENÍ TOMU TAK! Vítězit umí každý, ale prohrát, to není nikdy jednoduché. A platí to pro život všeobecně jako takový, nejen ve sportu. Každá zanalyzovaná prohra nás posouvá a něčemu naučí… a hlavně nemine nikoho!
Hrdinové hor - tak se mi jako malému klukovi vryli do paměti z televizní obrazovky! Babi mi dokonce upletla červený svetr se dvěma bílými pruhy na levém rukávu (babi přes léto upletla, ale dostal jsem ho až od Ježíška). A v dobách, kdy se na Lysé hoře ještě volně lyžovalo (před érou skialpového šílenství), jsem JE mohl vidět i naživo (to ještě mohli do terénu...)! Zjistění, že jsou mezi nimi i otcové mých kamarádů bylo fascinující...
Více info + FOTO
První adventní neděle, venku mlhavo a nevlídno... toť vše sleduji přes okno hasičárny, páč jsem na směně a je prozatím klid... Tak se přehrabuji fotoarchívem a přitom vymýšlím dárek, ať má i letos Ježíšek co nadělovat pod stromeček na tradičním „Vánočním večírku v Oťasově továrně“, jehož datum konání se rychle blíží. No a při tom jsem narazil na již skoro zapomenutou ProShowGold prezentaci shrnující jeden předešlý rok. Tak jsem jí zde pro pobavení přilepil a teď už mi nezbývá než Vám všem jen popřát:
Třetina prázdnin za námi… Tedy já na nějaké prázdninové skotačení nemám nárok, odkroutím si na hasičárně čtyřiadvacítku a frčím na dva dny do Tater, kde mám díky Mikimu práce, že by se tím člověk v pohodě uživil… Ale baby, ty se nenudí (tím netvrdím, že by se to slovo nějak otíralo o mou osobu). Sára odehrála nějaké florbalové zápasy v rámci Prague Games 2017 a střídavě bragádničí u točené zmrzliny a na chatě Maraton (Lysá hora). Mezitím stačila pohlídat kámošce dva prcky a jen tak mimochodem odrodily sedm nádherných štěňat (jedno dokonce resuscitovala a vrátila tak od nebeských bran zpět do pozemského života psího- prý drsný zážitek). Pak společně s maminkou nějaký čas žily netopýřím životem a několik dní „ihned po snídani, kolem druhé hodiny odpolední“ odjížděly směr Ostrava na „Colours“ a šmejdily tam do ranních hodin… To vše znám jen z vykládání, páč jsem v těch Tatrách. Ale!
Blíží se konec ledna a já jsem se rozhodl založit tento střípek kaleidoskopu, který se má odehrát až za pět měsíců
(MORAVIAMAN). Proč? Rok a půl jsem se cíleně věnoval (hory i skalní lezení, obojí ustoupilo do pozadí, sedačku kamiónu, moje „takyhobby", zahřívá jiná zadnice...) přípravě na červnový závod s chronometrem. Vtěsnat se do dvanácti hodin se zdá být reálný a naopak né zcela jednoduchý cílový čas, pro mě, jakožto člověka bez plavecké, cyklistické či atletické závodní minulosti.
Prázdniny a dovolené jsou již na dohled a já jen napovím, že na otázku z úvodu prezentace pohyblivých obrázků: „Co se skrývá za oponou?“ je odpověď vcelku jednoduchá a tak trochu poplatná dnešní době: REKLAMA přece..., ju? Ale nezlobte se na mě a popřemýšlejte o této možnosti. Každopádně BUĎ FIT!
Country píseň „Krásná zem“ od skupiny „Jazdci“ z Bánskej Bystrice, kterou jsem zaslech naživo před lety na chatě u Viktora, jsem prostě musel poslat do světa, no nemyslíte?
Více info + FOTOKrásnou a pohodlnou silničku mám, dokonce jsem na krasavci letos něco i najel, tak proč těch cirka 330 horizontálních kilometrů s 4300 vertikálními metry nezkusit? O akci vím od zakladatelů již od dob jejího vzniku, dokonce jsem letos i trošku přispěl k inovaci, nač víc tedy ještě čekat. Ke strojům a do sedel!
Více info + FOTO
Předpověď počasí je slibná, aktuální „lavinovka“ dle odborníků sice za čtyři, ale zato nový sníh už od 1400 metrů a než dojedeme do rakouského Strödenu, tak si ta voda v tuhém skupenství pěkně sedne, no ne? A taky, že to tak bylo... A protože podmínky jsou skoro ideální, tak my na oplátku spojíme etapy klasického itineráře! Jupí...
Více info + FOTO
Nějakou dobu, no po pravdě pár dlouhých měsíců to bylo, jsem si dával od lezení pauzu. Začalo mi po něm ale být smutno! Ne tak po tom sportovním, atletickém na skalkách, ale po tom dobrodružném, komplexním horolezectví v horách. Ovšem mnohonásobně delší čas se již s Jerrym domlouváme, že se v průběhu letních prázdnin (několik jich už je minulostí) zajedeme podívat na Velký Kežmarský štít a to na klasiku z roku 1967- Obrovký kút...
Více info + FOTO
V září jsem se na popud „náctileté“ dcery zúčastnil Skleněného muže. Po dlouhých třinácti letech „na startovní čáře“ nějakého závodu! Tedy vlastně oba jsme se protáhli trati sprint triatlonu, s podporou povzbuzování od naší panimámy. Sára dokonce na bedně...
Více info + FOTO
Moje kamarádka měla kamaráda. Dnes jsou z nich již manželé. Vlastně více, jsou plnohodnotná rodina s potomkem. Zishan je hasičem v Londýně a při svém minulém pobytu prošmejdil naší hasičskou stanici od sklepa na půdu. Tentokrát jsme na popud jeho tchána a mého parťáka z dob působení u beskydské Horské služby společně vyrazili do hor!
Více info + FOTOŽe je to klasika o tom žádná, ale nejspíš se shodneme, že přechod Chamonix - Zermatt lze považovat i za jakousi skitouringovou maturitu, ne? První kontakt s touhle „dámou v bílém“ se uskutečnil již v rámci mé aspirantské praxe. Tady není co dodat, nutno prožít!
Více info + FOTOO Eigru, této „smrtící hoře“ - respektive její severní stěně, jsem četl jednu z prvních horolezeckých knížek mého prenatálního lezeckého života! Dalším argumentem je, že poprvé v životě mám SPONZORA, to by se mělo využít!
Více info + FOTO
Na toto „sklíčko kaleidoskopu“ se chystám už dlouho, ale znáte to, stále něco chybí. Takový ten správný impulz po probuzení se... (být profi pisálek je diagnóza zcela jasná - PROKRASTINACE!).
Více info + FOTO
